Separátní master je metoda dlouhodobého uchování pro většinu moderních barevných filmových materiálů. Protože monoblokový barevný film – (kde jsou materiály pro zaznamenávání všech barev spektra obsaženy na jednom filmu – jeho opakem je dvoublokový barevný film, kde dva filmy směřují k sobě a nižší spektrum červených a žlutých je na jednom filmu a vyšší spektrum zelených a modrých je na druhém filmu – viz třípásmový Technicolor) používaný v procesech jako ECN, ECP a jejich následné revize – obsahuje fotograficky aktivní barevné spojky, které zůstávají ve filmu po vyvolání, emulze bude nadále produkovat chemické reakce v obrazu, které kumulativně vytvářejí vyblednutí barev, obvykle silně vychýlené směrem k růžovému spektru. Aby se zabránilo tomuto jevu, byla vytvořena technika separátních masterů. Separační masterování je v podstatě inverzí třípásmového systému Technicolor, který používal filtraci k vytvoření tří černobílých masterů, z nichž každý byl senzibilizovaný pro jedno z RGB spekter, a poté vytiskl negativy s barevným prostorem CMYK. Při separátním masterování se původní kamerou vytvoří tři černobílé kopie, z nichž každá je filtrovaná pro jedno z RGB spekter. [1] Černobílý proces je považován za inertní po vyvolání, a proto by měl být stabilnější pro dlouhodobou archivaci, uchování a restaurování (i když se základ filmu může případně rozložit bez ohledu na to).
Facebook Twitter