Hlína animace
Hlína animace, někdy nazývaná plastelínová animace, je jednou z mnoha forem animace stop-motion. Každý animovaný kus, ať už postava nebo pozadí, je "deformovatelný" - vyrobený z tvárné látky, obvykle plastelíny.
Tradiční animace, od animace celů až po stop-motion, vzniká zaznamenáváním každého snímku neboli statického obrazu na film nebo digitální média a následným přehráváním zaznamenaných snímků v rychlém sledu před divákem. Tyto a další pohyblivé obrázky, od zoetropu po filmy a videohry, vytvářejí iluzi pohybu přehráváním při více než deseti až dvanácti snímcích za sekundu.
Historie hlíny animace
Hlína animace má dlouhou a bohatou historii, která sahá až do konce 19. století. První známé hliněné animace byly vytvořeny v roce 1898 anglickým karikaturistou Arthurem Melbourne-Cooperem. Melbourne-Cooperovy animace byly krátké a jednoduché, ale položily základy pro budoucí vývoj hliněné animace.
V první polovině 20. století se hliněná animace stala populární formou animace pro děti. V roce 1929 vytvořil Willis O'Brien první celovečerní hliněný animovaný film "The Lost World". O'Brienův film byl obrovským úspěchem a pomohl upevnit hliněnou animaci jako legitimní formu animace.
V 50. a 60. letech 20. století se hliněná animace stala ještě populárnější díky práci animátorů jako George Pal a Ray Harryhausen. Pal a Harryhausen vytvořili řadu oceňovaných hliněných animovaných filmů, včetně "Destination Moon" (1950) a "Jason and the Argonauts" (1963).
V 70. a 80. letech 20. století začala hliněná animace ztrácet popularitu kvůli vzestupu počítačové animace. Počítačová animace byla rychlejší a levnější na výrobu než hliněná animace a umožňovala animátorům vytvářet složitější a realistické animace.
V 90. letech 20. století se hliněná animace začala znovu objevovat díky práci animátorů jako Nick Park a Aardman Animations. Park a Aardman vytvořili řadu úspěšných hliněných animovaných filmů, včetně "Wallace & Gromit: The Wrong Trousers" (1993) a "Chicken Run" (2000).
Techniky hlíny animace
Existuje mnoho různých technik hliněné animace. Některé z nejběžnějších technik zahrnují:
Zastavení pohybu: Tato technika zahrnuje pohyb hliněných figurek po malých krocích a zaznamenávání každého kroku na film nebo digitální média.
Pixelace: Tato technika zahrnuje rozdělení hliněných figurek na malé čtverce nebo pixely a poté pohyb těchto pixelů po malých krocích.
Odlévání: Tato technika zahrnuje vytvoření odlitku hliněné figurky a poté pohyb odlitku po malých krocích.
Řezání: Tato technika zahrnuje řezání hliněných figurek na tenké plátky a poté pohyb těchto plátků po malých krocích.
Aplikace hlíny animace
Hlína animace se používá v široké škále aplikací, včetně:
Filmy: Hliněná animace se používá k tvorbě celovečerních filmů, krátkých filmů a televizních seriálů.
Televizní reklamy: Hliněná animace se používá k tvorbě televizních reklam pro širokou škálu produktů a služeb.
Videohry: Hliněná animace se používá k tvorbě videoher pro konzole, počítače a mobilní zařízení.
Vzdělávací materiály: Hliněná animace se používá k tvorbě vzdělávacích materiálů pro školy, muzea a další instituce.
Výhody hlíny animace
Hlína animace má oproti jiným formám animace řadu výhod, včetně:
Tvárnost: Hlína je velmi tvárná látka, což animátorům umožňuje vytvářet širokou škálu postav a prostředí.
Jednoduchost: Hliněná animace je poměrně jednoduchá na výrobu, což z ní činí dobrou volbu pro začínající animátory.
Nákladová efektivita: Hliněná animace je poměrně nákladově efektivní forma animace, což z ní činí dobrou volbu pro projekty s nízkým rozpočtem.
Nevýhody hlíny animace
Hlína animace má také některé nevýhody, včetně:
Časově náročné: Hliněná animace je velmi časově náročná forma animace, protože každý snímek musí být vytvořen ručně.
Křehkost: Hlína je křehká látka, což znamená, že hliněné figurky mohou být snadno poškozeny.
Omezení: Hliněná animace má určité limity, například nemožnost vytvářet realistické lidské postavy.