Fi fenomén Termín fi fenomén se v užším smyslu používá pro zdánlivý pohyb, který je pozorován, pokud jsou dva blízké optické podněty prezentovány střídavě s relativně vysokou frekvencí. Na rozdíl od beta pohybu, pozorovaného při nižších frekvencích, se samotné podněty nejeví jako pohyblivé. Namísto toho se zdá, že se před podněty náhle objeví rozptýlený, amorfní, stínům podobný útvar a dočasně je zakryje. Tento stín se zdá mít téměř barvu pozadí. Tuto formu zdánlivého pohybu poprvé popsal Max Wertheimer ve své habilitační práci, která byla publikována v roce 1912, a která znamenala zrod gestalt psychologie. V širším smyslu, zejména pokud se používá množné číslo fi fenomény, se vztahuje také na všechny zdánlivé pohyby, které lze pozorovat, pokud jsou dva blízké optické podněty prezentovány střídavě. To zahrnuje zejména beta pohyb, který byl považován za iluzi pohybu v kině a animaci, i když se dá tvrdit, že beta pohyb naznačuje spíše zdánlivý pohyb na velkou vzdálenost než zdánlivý pohyb na krátkou vzdálenost, který je vidět ve filmu. Ve skutečnosti Wertheimer použil termín "φ-fenomén" pro všechny zdánlivé pohyby popsané ve své práci, když v roce 1912 tento termín zavedl. Pohyb bez objektu nazval "čistý φ". Někteří komentátoři však tvrdí, že řecké písmeno φ vyhradil pro čistý, bezobjektový pohyb.
Facebook Twitter