Musicarello
Musicarello je subžánr filmu, který vznikl v Itálii a vyznačuje se přítomností mladých zpěváků, již známých mezi svými vrstevníky, a jejich nového hudebního alba v hlavních rolích. Ve filmech se téměř vždy objevují něžné a cudné milostné příběhy doprovázené touhou bavit se a tančit bez myšlenek.
Musicarelli odrážejí touhu a potřebu emancipace mladých Italů a zdůrazňují některé generační třenice. Žánr vznikl na konci 50. let a vrcholu své produkce dosáhl v 60. letech.
Charakteristika
Hlavní role mladých zpěváků
Přítomnost nového hudebního alba
Něžné a cudné milostné příběhy
Touha po zábavě a tanci
Odraz touhy a potřeby emancipace mladých Italů
Zvýraznění generačních třenic
Historie
Musicarelli vznikly v Itálii na konci 50. let jako odpověď na rostoucí popularitu populární hudby mezi mladými lidmi. Prvním filmem tohoto žánru byl "Juke box - urli d'amore" (1959) s Adrianovou Celentanovou v hlavní roli.
Žánr se stal velmi populárním v 60. letech a vyprodukoval řadu úspěšných filmů, jako například "Una ragazza tutta d'oro" (1967) s Gigliolou Cinquettiovou, "Il ragazzo che sapeva amare" (1967) s Massimo Ranierim a "Nel sole" (1967) s Al Bano a Rominou Powerovou.
V 70. letech popularita musicarelli začala klesat, protože mladí lidé se začali zajímat o jiné hudební žánry, jako například rock a folk. Nicméně některé filmy tohoto žánru se stále vyráběly až do 80. let.
Význam
Musicarelli sehrály významnou roli v italské kultuře a společnosti. Odrážely touhy a potřeby mladých lidí té doby a přispěly k jejich emancipace. Filmy také pomohly popularizovat italskou populární hudbu po celém světě.
Příklady
Juke box - urli d'amore (1959)
Una ragazza tutta d'oro (1967)
Il ragazzo che sapeva amare (1967)
Nel sole (1967)
Bandiera gialla (1967)
L'estate (1966)
Amore all'italiana (1966)
Io, io, io... e gli altri (1966)
Il giorno della civetta (1968)
Il ragazzo che sorride (1968)