Trümmerfilm (anglicky: Ruiny filmu) byla estetická volba pro ty filmy, které vznikly těsně po druhé světové válce a zabývaly se dopadem bitev v zemích, které byly středem války. Tento styl používali především filmaři v obnoveném filmovém průmyslu ve východní Evropě, Itálii a bývalém nacistickém Německu.
Styl je charakteristický použitím exteriérů v lokacích mezi "sutinami" bombardovaných měst, aby přinesl drsnou, depresivní realitu života civilistů, kteří přežili v těch prvních letech.
Trümmerfilm se vyznačuje několika klíčovými vlastnostmi:
Lokace: Filmy se natáčely v reálných městech, která byla těžce poškozena válkou. To poskytlo filmařům autentické prostředí, ve kterém mohli vykreslit následky konfliktu.
Černobílá fotografie: Většina Trümmerfilmů byla natočena v černobílé barvě, což zdůrazňovalo ponurou a depresivní atmosféru filmů.
Realismus: Filmy se snažily vykreslit co nejrealističtější obraz života v poválečném období. To zahrnovalo zobrazování každodenních zápasů, traumatu a utrpení civilistů.
Neherci: Trümmerfilmy často využívaly neherce v hlavních rolích, aby dodaly filmům větší autenticitu.
Dokumentární prvky: Mnoho Trümmerfilmů obsahuje dokumentární prvky, jako jsou rozhovory s přeživšími a záběry skutečných událostí.
Trümmerfilm byl důležitým filmovým hnutím, které zachytilo jedinečnou dobu v historii. Filmy poskytují cenné svědectví o dopadu války na jednotlivce a společnost a zůstávají mocnými připomínkami hrůz konfliktu.
Zde je několik příkladů významných Trümmerfilmů:
Řím, otevřené město (1945)
Německo v roce nula (1948)
Ruiny (1951)
Pět zkroucených cest (1954)
Most (1959)
Trümmerfilm byl důležitou součástí evropské kinematografie poválečného období a jeho vliv je patrný dodnes. Filmy tohoto hnutí zůstávají mocnými připomínkami ničivých následků války a důležitosti paměti.