Nacistická exploatace Nacistická exploatace je podžánr exploatačního a sexploitačního filmu, který zahrnuje páchání sexuálních zločinů, často jako táboroví nebo vězenští dozorci během druhé světové války. Většina filmů tohoto žánru se řídí vzorcem "žena v kriminále", pouze přeneseným do koncentračního táboru, vyhlazovacího táboru nebo nacistického bordelu, a s přidaným důrazem na sadismus, násilí a degradaci. Nejslavnějším a nejvlivnějším titulem (který stanovil standardy tohoto žánru) je kanadská produkce Ilsa, She Wolf of the SS (1974). Její překvapivý úspěch a úspěch filmů Salon Kitty a Noční vrátný vedly evropské filmaře, především v Itálii, k produkci podobných filmů, z nichž během několika následujících let vyšlo něco málo přes tucet. Filmy byly exportovány do kin i na videokazety po celém světě, byly kriticky napadány a silně cenzurovány, a tento subžánr prakticky zmizel na konci sedmdesátých let. V Itálii jsou tyto filmy známy jako součást cyklu "il sadiconazista", který byl inspirován uměleckými filmy, jako je Saló, nebo 120 dnů Sodomy (1975) Piera Paola Pasoliniho a Salon Kitty (1976) Tinta Brassa. Mezi významné režiséry tohoto žánru patří Paolo Solvay (La Bestia in Calore, známý také jako The Beast in Heat a SS Hell Camp), Cesare Canevari (Poslední orgie třetí říše, známý také jako L'ultima orgia del III Reich, Poslední orgie gestapa a Caligula reinkarnovaný jako Hitler) a Alain Payet (Speciální vlak pro SS, známý také jako Speciální vlak pro Hitlera a Helltrain), všichni z roku 1977.
Facebook Twitter