Hetitský jazyk Hetitský jazyk byl indoevropský jazyk, kterým mluvili Hetité, starověký lid obývající Anatólii (dnešní Turecko). Jejich říše měla centrum v Hattusě a zahrnovala i části severní Levantiny a Horní Mezopotámie. Hetitský jazyk je dnes vyhynulý, ale dochoval se v klínopisu z období od 17. do 13. století př. n. l. Nejstarší doklady jsou Anittův text z 17. století př. n. l. a různá osobní jména a výpůjčky ve staroasyrštině už z 20. století př. n. l., což z něj činí nejstarší doložený indoevropský jazyk. Ke konci doby bronzové začal hetitštinu vytlačovat její příbuzný jazyk luvijština. Ve 13. století př. n. l. byla luvijština nejrozšířenějším jazykem v hetitském hlavním městě Hattusě. Po pádu hetitské říše se luvijština stala hlavním jazykem tzv. syro-hetitských států v jihozápadní Anatólii a severní Sýrii.
Facebook Twitter