Západní kánon
Západní kánon představuje soubor vysoce ceněných děl literatury, hudby, filozofie a umění ze západní kultury. Jedná se o díla, která dosáhla statutu klasiků. Ne všechna tato díla však pocházejí ze západního světa a jsou oceňována i v celosvětovém měřítku. Západní kánon je "určitá západní intelektuální tradice, která sahá od Sókrata po Wittgensteina ve filozofii a od Homéra po Jamese Joyce v literatuře".
V současných diskusích o západním kánonu se klade důraz na kulturní rozmanitost v rámci kánonu. Kánony hudby a výtvarného umění se rozšířily tak, aby zahrnovaly opomíjená období, zatímco novější média, jako je film, se potýkají s nejistou pozicí. Objevuje se kritika, přičemž někteří považují změny za upřednostňování aktivismu před estetickými hodnotami, což je často spojováno s marxistickou kritickou teorií. Další kritika zdůrazňuje úzký výklad Západu, který je ovládán britskou a americkou kulturou, což vedlo k výzvám k pestřejšímu kánonu.
Historie západního kánonu
Počátky západního kánonu lze vysledovat až do starověkého Řecka, kde se vyvinula tradice kanonických textů, které byly považovány za základní pro západní civilizaci. Tyto texty zahrnovaly Homérovy eposy, Platónovy dialogy a Aristotelovy spisy.
V období středověku se západní kánon dále rozšiřoval a zahrnoval díla křesťanských myslitelů, jako byl Augustin z Hippo a Tomáš Akvinský. V renesanci došlo k oživení zájmu o klasická díla a kánon se rozšířil o díla humanistů, jako byl Erasmus Rotterdamský a William Shakespeare.
V osvícenství se západní kánon dále rozšiřoval a zahrnoval díla vědců, jako byl Isaac Newton, a filozofů, jako byl John Locke. V 19. století došlo k výraznému rozšíření kánonu o díla romantiků, jako byl William Wordsworth a Percy Bysshe Shelley, a realistů, jako byl Charles Dickens a Leo Tolstoj.
Ve 20. století došlo k významným změnám v západním kánonu, protože do něj byla zahrnuta díla modernistických spisovatelů, jako byl James Joyce a Virginia Woolfová, a postkoloniálních spisovatelů, jako byl Chinua Achebe a Salman Rushdie.
Současný západní kánon
Současný západní kánon je stále se vyvíjejícím tělesem děl, která jsou považována za klasická. Je stále více rozmanitý a zahrnuje díla z různých kultur a období. Kánon je však stále kritizován za to, že je příliš eurocentrický a že nezahrnuje dostatek děl od žen a příslušníků menšin.
Kritika západního kánonu
Západní kánon byl kritizován z řady důvodů, včetně:
Eurocentrismus: Kánon je příliš zaměřen na díla z Evropy a Severní Ameriky a nezahrnuje dostatek děl z jiných částí světa.
Nedostatečné zastoupení žen a příslušníků menšin: Kánon je převážně dílem mužů a bělochů a nezahrnuje dostatek děl od žen a příslušníků menšin.
Zaujatost vůči tradičním hodnotám: Kánon je často považován za příliš konzervativní a nezahrnuje dostatek děl, která zpochybňují tradiční hodnoty.
Obrana západního kánonu
Obhájci západního kánonu tvrdí, že je to cenná sbírka děl, která měla zásadní vliv na západní civilizaci. Argumentují, že kánon by měl být zachován, i když je třeba jej rozšířit o díla z jiných kultur a období.
Budoucnost západního kánonu
Budoucnost západního kánonu je nejistá. Někteří věří, že kánon bude i nadále existovat jako soubor klasických děl, zatímco jiní věří, že se bude nadále vyvíjet a rozšiřovat, aby zahrnoval díla z různých kultur a období.