Indická epická poezie
Indická epická poezie je epická poezie napsaná na indickém subkontinentu, tradičně nazývaná Kavya (nebo Kāvya; sanskrt: काव्य, IAST: kāvyá). Rámájana a Mahábhárata, která byla původně složena v sanskrtu a později přeložena do mnoha dalších indických jazyků, a Pět velkých eposů tamilské literatury a Sangamské literatury patří k nejstarším dochovaným epickým básním, které kdy byly napsány.
Rámájana
Rámájana je staroindický epos, který vypráví příběh prince Rámy, který je vyhnán do exilu svým nevlastním otcem, králem Dašarathem. Rámájana je považována za jedno z nejstarších indických eposů a je připisována mudrci Valmikimu.
Mahábhárata
Mahábhárata je staroindický epos, který vypráví příběh boje mezi Pandavy a Kauravy, dvěma znepřátelenými rodinami. Mahábhárata je považována za jeden z nejdelších eposů na světě a je připisována mudrci Vjásovi.
Pět velkých eposů tamilské literatury
Pět velkých eposů tamilské literatury je sbírka pěti tamilských eposů, která byla napsána v období Sangamu (3. století př. n. l. - 3. století n. l.). Tato epos jsou:
Cilappatikáram
Manimekalai
Civaka Cintamani
Valayapathi
Kundalakesi
Sangamská literatura
Sangamská literatura je sbírka starověké tamilské poezie, která byla napsána v období Sangamu. Tato literatura se skládá z různých žánrů, včetně epických básní, lyrické poezie a dramatu.
Význam indické epické poezie
Indická epická poezie hrála důležitou roli v indické kultuře a literatuře. Tato epos jsou zdrojem moudrosti, inspirace a zábavy a poskytují vhled do indické historie, kultury a náboženství. Indická epická poezie měla také významný vliv na jiné světové literatury, včetně perské, arabské a anglické literatury.