Kolaps pozdní doby bronzové Kolaps pozdní doby bronzové byl obdobím rozsáhlého společenského zhroucení, které probíhalo ve 12. století př. n. l., přibližně mezi lety 1200 a 1150 př. n. l., a bylo spojeno se změnami životního prostředí, masovými migracemi a ničením měst. Zhroucení zasáhlo velkou oblast východního Středomoří (severní Afriku a jihovýchodní Evropu) a Blízkého východu, zejména Egypt, východní Libyi, Balkán, Egejské moře, Anatolii a v menší míře Kavkaz. Pro mnoho civilizací doby bronzové bylo toto období náhlé, násilné a kulturně rušivé a přineslo prudký hospodářský úpadek regionálních mocností, což zejména zahájilo řecký temný věk. Palácová ekonomika mykénského Řecka, egejské oblasti a Anatolie, která charakterizovala pozdní dobu bronzovou, se rozpadla a přeměnila se na malé izolované vesnické kultury řeckého temného věku, který trval přibližně od roku 1100 do počátku známějšího archaického období kolem roku 750 př. n. l. Chetitská říše v Anatolii a Levantě se zhroutila, zatímco státy jako Středoasyrská říše v Mezopotámii a Nová říše v Egyptě přežily, ale byly oslabeny. Naopak některé kultury, jako například Féničané, se těšily větší autonomii a moci se slábnoucí vojenskou přítomností Egypta a Asýrie v západní Asii. Od 19. století byly navrženy konkurenční teorie o příčině kolapsu pozdní doby bronzové, přičemž většina z nich zahrnuje násilné ničení měst a obcí. Patří mezi ně sopečné erupce, sucha, nemoci, invaze mořských národů nebo migrace Dórů, ekonomické otřesy v důsledku zvýšeného zpracování železa a změny ve vojenské technologii a metodách, které přinesly úpadek válečnictví na vozech. Byla navržena i zemětřesení jako příčina, ale nedávný výzkum naznačuje, že zemětřesení nebyla tak vlivná, jak se dříve věřilo. Po kolapsu vedly postupné změny v metalurgické technologii k následné době železné napříč Eurasií a Afrikou během 1. tisíciletí př. n. l.
Facebook Twitter