Achaimenovská říše Achaimenovská říše, také známá jako První perská říše, byla starověká íránská říše založená Kýrem Velikým z dynastie Achaimenovců v roce 550 př. n. l. S centrem v dnešním Íránu byla v té době největší říší v historii a rozkládala se na celkové ploše 5,5 milionu kilometrů čtverečních. Říše se rozkládala od Balkánu a Egypta na západě, přes Přední Asii jako základnu, většinu Střední Asie na severovýchodě a části Jižní Asie (údolí Indu v Pákistánu a severní Indie) na jihovýchodě. Kolem 7. století př. n. l. byla oblast Persis v jihozápadní části Íránské náhorní plošiny osídlena Peršany. Z Persidy povstal Kýros a porazil Médskou říši, Lýdii a Novobabylonskou říši, čímž formálně založil novou imperiální politiku pod dynastií Achaimenovců. V moderní době byla Achaimenovská říše uznávána pro svůj úspěšný model centralizované byrokratické správy, multikulturní politiku, budování složité infrastruktury, jako jsou silniční systémy a organizovaný poštovní systém, používání úředních jazyků na celém jejím území a rozvoj státní správy, včetně jejího vlastnictví velké profesionální armády. Její pokroky inspirovaly zavedení podobných stylů vládnutí různými pozdějšími říšemi. Do roku 330 př. n. l. byla Achaimenovská říše dobyta Alexandrem Velikým, horlivým obdivovatelem Kýra; dobytí znamenalo klíčový úspěch v tehdy probíhající kampani jeho Makedonské říše. Alexandrova smrt znamenala začátek helénistického období, kdy většina území padlé Achaimenovské říše připadla Ptolemaiovskému království a Seleukovské říši, které se obě objevily jako nástupci Makedonské říše po rozdělení Triparadisu v roce 321 př. n. l. Helénistická vláda zůstala na svém místě téměř století, než íránské elity centrální náhorní plošiny získaly moc pod Parthskou říší.
Facebook Twitter