Ženská tvorba
Ženská tvorba je samostatná oblast literární vědy, která vychází z předpokladu, že zkušenost žen byla v průběhu dějin formována jejich pohlavím, a proto spisovatelky tvoří skupinu hodnou samostatného studia: „jejich texty vycházejí z podmínek, které se obvykle velmi liší od těch, které vedly k většině tvorby mužů.“ [1] Nejde o otázku námětu nebo politického postoje konkrétní autorky, ale o její pohlaví, tj. její postavení jako ženy v literárním světě. Ženská tvorba jako samostatná oblast literární vědy a praxe je výslovně uznávána množstvím odborných časopisů, organizací, cen a konferencí, které se zaměřují především nebo výhradně na texty vytvořené ženami. Ženská tvorba jako uznávaná oblast studia se vyvíjí od 70. let 19. století. Většina programů anglické a americké literatury nabízí kurzy zaměřené na specifické aspekty literatury žen a ženská tvorba je obecně považována za oblast specializace.
Historický vývoj
Počátky ženské tvorby jako samostatné oblasti studia lze vysledovat až do 18. století, kdy se ženy začaly více prosazovat ve veřejném životě. V 19. století se objevují první díla, která se zabývají ženskou tvorbou z feministického hlediska. Mezi průkopnice tohoto období patří Mary Wollstonecraftová, jejíž dílo „Obrana práv žen“ (1792) je považováno za jeden ze základních textů feministické literatury.
Ve 20. století se ženská tvorba stává samostatnou oblastí literární vědy. V roce 1929 je založen první časopis věnovaný ženské tvorbě, „The Women's Review of Books“. V 60. letech 20. století dochází k rozmachu feministického hnutí, což vede k zvýšenému zájmu o ženskou tvorbu. V této době vznikají také první antologie ženské literatury a začínají se pořádat konference zaměřené na ženskou tvorbu.
V 70. letech 20. století se ženská tvorba stává součástí akademického světa. Na univerzitách se začínají nabízet kurzy zaměřené na ženskou tvorbu a vznikají také první katedry ženských studií. V 80. letech 20. století dochází k rozvoji postfeministické kritiky, která zpochybňuje některé předpoklady feministické kritiky.
V současnosti je ženská tvorba uznávanou oblastí literární vědy. Na univerzitách se nabízejí kurzy zaměřené na ženskou tvorbu a existuje také řada odborných časopisů, organizací a konferencí věnovaných ženské tvorbě.
Metodologie
Metodologie ženské tvorby se vyvíjí v průběhu času. V počátcích se feministky zaměřovaly především na analýzu genderových stereotypů v literatuře. V 80. letech 20. století se rozvíjí postfeministická kritika, která zpochybňuje některé předpoklady feministické kritiky. V současnosti se v ženské tvorbě používá celá řada různých metodologických přístupů, včetně feministické kritiky, postfeministické kritiky, queer teorie a psychoanalýzy.
Témata
Témata, která se v ženské tvorbě objevují, jsou velmi různorodá. Mezi nejčastější témata patří:
Genderové role a stereotypy
Sexualita
Tělo
Mateřství
Práce
Násilí
Trauma
Identita
Svoboda
Moc
Význam
Ženská tvorba má velký význam pro pochopení zkušenosti žen v průběhu dějin. Ženská tvorba nám umožňuje nahlédnout do života žen z různých období a kultur. Pomáhá nám také pochopit, jak se genderové role a stereotypy v průběhu času měnily. Ženská tvorba je také důležitým zdrojem inspirace a podpory pro ženy.
Závěr
Ženská tvorba je samostatná oblast literární vědy, která se zabývá zkušeností žen z hlediska jejich pohlaví. Ženská tvorba má velký význam pro pochopení zkušenosti žen v průběhu dějin a je také důležitým zdrojem inspirace a podpory pro ženy.