Evžen Oněgin je veršovaný román Alexandra Sergejeviče Puškina. Je považován za klasiku ruské literatury a jeho titulní hrdina se stal vzorem pro řadu ruských literárních hrdinů (tzv. „zbytečných lidí“). Byl vydáván na pokračování v letech 1825 až 1832. První úplné vydání vyšlo v roce 1833 a současná přijímaná verze je založena na vydání z roku 1837.
Téměř celé dílo tvoří 389 čtrnáctiřádkových slok (celkem 5446 veršů) jambického tetrametru s neobvyklým rýmovým schématem AbAbCCddEffEgg, kde velká písmena představují ženské rýmy a malá písmena představují mužské rýmy.
Příběh vypráví vypravěč (mírně fiktivní verze Puškinova veřejného obrazu), jehož tón je vzdělaný, světský a intimní. Vypravěč někdy odbočuje, aby rozvedl některé aspekty tohoto sociálního a intelektuálního světa. Tento vyprávěcí styl umožňuje rozvoj postav a zdůrazňuje dramatičnost zápletky navzdory její relativní jednoduchosti. Kniha je obdivována pro uměleckost svého veršovaného vyprávění a také pro své zkoumání života, smrti, lásky, nudy, konvence a vášně.
Hlavní postavy:
Evžen Oněgin: Titulní hrdina, mladý šlechtic, který je zpočátku znuděný a cynický.
Taťána Larinová: Mladá venkovská dívka, která se zamiluje do Oněgina.
Olga Larinová: Taťánina mladší sestra, která se provdá za Lenského.
Vladimír Lenskij: Mladý básník, který je zasnoubený s Olgou.
Děj:
Román se odehrává v Rusku na počátku 19. století. Evžen Oněgin, mladý šlechtic, který se nudí životem v Petrohradě, přijíždí na venkov, aby zdědil majetek svého strýce. Zde se setkává s rodinou Larinových, která se skládá z Taťány, Olgy a jejich matky.
Taťána se do Oněgina zamiluje a napíše mu dopis, v němž mu vyznává své city. Oněgin však její lásku odmítne a řekne jí, že není schopen lásky. Zlomená Taťána se provdá za generála.
O několik let později se Oněgin setká s Taťánou znovu na plesu. Uvědomí si, že ji miluje, ale je příliš pozdě. Taťána je nyní vdaná a odmítne jeho lásku. Oněgin je zničen a román končí jeho smrtí v souboji s Lenským.
Témata:
Láska a ztráta
Ennui a deziluze
Konvence a společnost
Hledání smyslu života
Styl:
Puškinův veršovaný román je známý svou uměleckostí a krásou. Používá řadu básnických prostředků, jako je rým, aliterace a metafora, aby vytvořil bohatý a poutavý text.
Vliv:
Evžen Oněgin měl hluboký vliv na ruskou literaturu a kulturu. Jeho titulní hrdina se stal prototypem „zbytečného člověka“, který je charakteristický pro mnoho ruských románů 19. století. Román byl také adaptován do několika oper, filmů a divadelních her.