Historie autorských práv Historie autorských práv začíná s ranými privilegii a monopoly udělenými tiskařům knih. Prvním zákonem o autorských právech byl britský statut Anny z roku 1710 s plným názvem "Zákon na podporu vzdělanosti svěřením kopií tištěných knih autorům nebo kupujícím těchto kopií po dobu zde uvedenou". Zpočátku se zákon o autorských právech vztahoval pouze na kopírování knih. Postupem času začaly být předmětem autorských práv i další využití, jako jsou překlady a odvozená díla, a nyní autorská práva pokrývají širokou škálu děl, včetně map, představení, obrazů, fotografií, zvukových nahrávek, filmových a počítačových programů. Dnes jsou národní zákony o autorských právech do jisté míry standardizovány prostřednictvím mezinárodních a regionálních dohod, jako je Bernská úmluva a evropské směrnice o autorském právu. Přestože existují shody mezi zákony o autorských právech jednotlivých zemí, každá jurisdikce má samostatné a odlišné zákony a předpisy o autorských právech. Některé jurisdikce také uznávají morální práva tvůrců, jako je právo být za dílo uveden. Autorská práva jsou výlučná práva udělená autorovi nebo tvůrci původního díla, včetně práva kopírovat, distribuovat a upravovat dílo. Autorská práva nechrání myšlenky, pouze jejich vyjádření nebo fixaci. Ve většině jurisdikcí vznikají autorská práva po fixaci a nemusí být registrována. Majitelé autorských práv mají výlučné zákonné právo vykonávat kontrolu nad kopírováním a jiným využitím děl po určitou dobu, po které se má za to, že dílo vstupuje do veřejné domény. Použití, která jsou pokryta omezeními a výjimkami z autorských práv, jako je spravedlivé užití, nevyžaduje povolení od vlastníka autorských práv. Všechna ostatní použití vyžadují povolení a vlastníci autorských práv mohou svá výlučná práva licencovat nebo trvale převést nebo postoupit jiným osobám.
Facebook Twitter