Antické řecké divadlo bylo divadelní kulturou, která se rozvíjela ve starověkém Řecku od 7. století př. n. l. Jejím centrem byl městský stát Athény, který se v tomto období stal významným kulturním, politickým a náboženským místem, kde bylo divadlo institucionalizováno jako součást festivalu zvaného Dionýsie, který uctíval boha Dionýsa. Zde vznikly tři dramatické žánry: tragédie (konec 5. století př. n. l.), komedie (490 př. n. l.) a satyrská hra. Athény vyvážely tento festival do svých četných kolonií. Moderní západní divadlo pochází z velké části z divadla starověkého Řecka, ze kterého si vypůjčuje technickou terminologii, klasifikaci do žánrů a mnoho z jeho témat, základních postav a prvků zápletky.
Historie
Počátky řeckého divadla lze vysledovat až do 7. století př. n. l., kdy se v Athénách a dalších řeckých městských státech začaly konat náboženské festivaly na počest boha Dionýsa. Tyto festivaly zahrnovaly zpěv, tanec a vyprávění příběhů a postupně se z nich vyvinulo divadlo.
Nejstarší dochované řecké hry pocházejí z 5. století př. n. l. a byly napsány dramatiky jako Aischylos, Sofokles a Euripides. Tyto hry se hrály na otevřených prostranstvích, často na svazích kopců, a diváci seděli na dřevěných lavicích.
V 4. století př. n. l. bylo v Athénách postaveno první kamenné divadlo, Dionýsovo divadlo. Toto divadlo bylo největším divadlem ve starověkém Řecku a mohlo pojmout až 17 000 diváků.
Řecké divadlo dosáhlo svého vrcholu v 5. a 4. století př. n. l., ale i nadále se hrálo po celé helénistické období a do římské doby. Římané si řecké divadlo osvojili a přizpůsobili svým vlastním účelům a řecké hry se hrály v římských divadlech po celém impériu.
Žánry
Řecké divadlo se dělilo na tři hlavní žánry: tragédii, komedii a satyrskou hru.
Tragédie
Tragédie byla vážným žánrem, který se zabýval vážnými tématy, jako je smrt, osud a utrpení. Tragédie často zobrazovaly hrdiny, kteří byli uvrženi do neštěstí kvůli svým vlastním chybám nebo kvůli zásahům bohů.
Komedie
Komedie byla lehčím žánrem, který se zabýval každodenním životem a zesměšňoval lidské slabosti. Komedie často zobrazovaly postavy, které byly chytré, vynalézavé a schopné překonat překážky.
Satyrská hra
Satyrská hra byla komickým žánrem, který se vyznačoval přítomností satyrů, mýtických tvorů, kteří byli napůl člověkem a napůl kozlem. Satyrské hry často parodovaly vážné témata tragédie a komedie.
Témata
Řecké divadlo se zabývalo širokou škálou témat, včetně:
Osud a svobodná vůle
Hybris (pýcha)
Spravedlnost a nespravedlnost
Láska a vášeň
Válka a mír
Život a smrt
Postavy
Řecké divadlo mělo řadu základních postav, které se často objevovaly v různých hrách. Tyto postavy zahrnovaly:
Hrdina: Ušlechtilá a statečná postava, která se často dostává do konfliktu s osudem nebo bohy.
Hrdinka: Ženská verze hrdiny.
Antagonista: Postava, která se staví proti hrdinovi.
Posel: Postava, která přináší zprávy o událostech, které se odehrávají mimo scénu.
Sbor: Skupina postav, která komentuje děj a poskytuje morální ponaučení.
Technika
Řecké divadlo používalo řadu technik k vytvoření dramatického efektu, včetně:
Maska: Herci nosili masky, aby zvětšili své rysy a pomohli publiku identifikovat jejich postavy.
Kostým: Herci nosili kostýmy, které odpovídaly jejich postavám a době, ve které se hra odehrávala.
Hudba: Hudba se používala k vytvoření nálady a k zesílení dramatického efektu.
Tanec: Tanec se používal k vyjádření emocí a k vytvoření vizuálního zájmu.
Scénografie: Scénografie se používala k vytvoření prostředí hry a k pomoci publiku představit si místo, kde se hra odehrávala.
Vliv
Řecké divadlo mělo obrovský vliv na západní kulturu. Řecké hry se hrály po celém helénistickém světě a byly přeloženy do latiny a dalších jazyků. Řecké divadlo mělo vliv na římské divadlo a později na evropské divadlo.
Moderní západní divadlo si z řeckého divadla vypůjčuje řadu prvků, včetně:
Technická terminologie
Klasifikace do žánrů
Témata
Základní postavy
Prvky zápletky
Řecké divadlo je považováno za jeden z největších příspěvků západní kultuře a jeho hry se dodnes hrají a studují.