Zpátky Domů

Článek | Zjistil.cz

Český název: Gramatický modus
Anglický název: Grammatical mood

Gramatický modus Gramatický modus je gramatická kategorie sloves, která vyjadřuje modalitu. To znamená, že vyjadřuje postoj mluvčího k tomu, co říká (např. tvrzení, přání, příkaz atd.). Termín se také používá v širším smyslu pro vyjádření modality pomocí syntaxe – tedy pomocí slovesných frází, které neobsahují samotnou flexi slovesa. Modus se liší od gramatického času nebo gramatického vidu, ačkoli ve většině jazyků, včetně angličtiny a většiny dalších moderních indoevropských jazyků, se stejné slovní vzorce používají k vyjádření více těchto významů najednou. (Viz tense-aspect-mood pro diskusi o tomto tématu.) Některými příklady modů jsou indikativ, tázací, imperativ, konjunktiv, injunktiv, optativ a potenciál. Všechny tyto formy slovesa jsou finitní. Infinitiv, gerundium a participium, které jsou nefinitní formy slovesa, se nepovažují za příklady modů. Některé uralské samojedské jazyky mají více než deset modů; nenečtina má až šestnáct. Původní indoevropský inventář modů sestával z indikativu, konjunktivu, optativu a imperativu. Ne každý indoevropský jazyk má všechny tyto mody, ale nejkonzervativnější jazyky, jako je avestánština, stará řečtina a védský sanskrt, je mají všechny. Angličtina má indikativ, imperativ a konjunktiv; jiné mody, jako je kondicionál, se neobjevují jako morfologicky odlišné formy. Ne všechny níže uvedené mody jsou jasně koncepčně odlišné. Individuální terminologie se liší od jazyka k jazyku a pokrytí například „podmíněného“ modu v jednom jazyce se může do značné míry překrývat s pokrytím „hypotetického“ nebo „potenciálního“ modu v jiném jazyce. I když ve stejném jazyce existují dva různé mody, jejich použití se může rozmazat nebo může být definováno spíše syntaktickými než sémantickými kritérii. Například konjunktiv a optativ v staré řečtině se syntakticky střídají v mnoha vedlejších větách v závislosti na čase hlavního slovesa. Použití indikativu, konjunktivu a jussivu v klasické arabštině je téměř zcela řízeno syntaktickým kontextem. Jediná možná střídačka ve stejném kontextu je mezi indikativem a jussivem následujícím po záporné částici lā.

Facebook Twitter