Hudební forma Hudební forma se týká struktury hudební skladby nebo vystoupení. Ve své knize Worlds of Music (Světy hudby) Jeff Todd Titon navrhuje, že řada organizačních prvků může určovat formální strukturu hudební skladby, jako například „uspořádání hudebních jednotek rytmu, melodie a/nebo harmonie, které vykazují opakování nebo variaci, uspořádání nástrojů (jako v pořadí sól v jazzovém nebo bluegrassovém vystoupení) nebo způsob, jakým je symfonický kus orchestrován“, mimo jiné faktory. [1] Je to „způsob, jakým je skladba utvářena, aby vytvořila smysluplný hudební zážitek pro posluchače“. [2] Forma se týká největšího tvaru skladby. Forma v hudbě je výsledkem interakce čtyř výše popsaných strukturálních prvků [zvuk, harmonie, melodie, rytmus]. [3] Tyto organizační prvky lze rozdělit do menších jednotek nazývaných fráze, které vyjadřují hudební myšlenku, ale postrádají dostatečnou váhu, aby obstály samy o sobě. [4] Hudební forma se rozvíjí v čase prostřednictvím rozšiřování a rozvíjení těchto myšlenek. V tonální harmonii je forma artikulována především prostřednictvím kadencí, frází a období. [2] „Forma se týká většího tvaru skladby. Forma v hudbě je výsledkem interakce čtyř strukturálních prvků,“ zvuku, harmonie, melodie a rytmu. [3] Přesto bylo nedávno uvedeno, že forma může být přítomna pod vlivem hudebního obrysu, také známého jako konturní forma. [5] V roce 2017 Scott Saewitz upozornil na tento koncept tím, že zdůraznil výskyt v Antonu Webernově Op. 16 č. 2. Skladby, které nesledují pevnou strukturu a spoléhají více na improvizaci, jsou považovány za volné formy. Příkladem toho je fantazie. [6] Skladatel Debussy v roce 1907 napsal: „Jsem stále více přesvědčen, že hudba není v podstatě něco, co lze odlít do tradiční a pevné formy. Je tvořena barvami a rytmy.“ [7]
Facebook Twitter