Aulos je starověký řecký dechový nástroj, často zobrazovaný v umění a doložený také archeologií. Přestože se slovo aulos často překládá jako „flétna“ nebo „dvojitá flétna“, nástroj byl obvykle dvojitě rákosový a jeho zvuk – popisovaný jako „pronikavý, naléhavý a vzrušující“ – byl spíše podobný zvuku dud, s píšťalou a (modulovaným) dronem. Auletés (αὐλητής, aulētēs) byl hudebník, který hrál na aulos. Starověký římský ekvivalent byl tibicen (množné číslo tibicines), z latinského tibia, „trubka, aulos“. Neologismus aulode se někdy používá analogicky s rhapsodem a kitharodem (citharede) k označení hráče na aulos, který může být také nazýván aulistou; aulode však častěji označuje zpěváka, který zpíval doprovod k dílu hranému na aulos.
Aulos byl obvykle vyroben ze dřeva, například z trnky, buxusu nebo granátového jablka, ale mohl být vyroben také z kostí, slonoviny nebo kovu. Nástroj se skládal ze dvou trubic, které byly spojeny v ústech. Každá trubice měla na konci dvojitý jazýček, který vibroval, když do něj hráč foukal. Výška tónu se měnila délkou trubic a otvory na jejich stranách.
Aulos byl používán v různých hudebních kontextech, včetně náboženských obřadů, divadelních představení a symposií. Byl také používán k vojenským účelům, například k signalizaci a povzbuzování vojáků.
Existuje mnoho různých typů aulosů, z nichž každý má svůj vlastní jedinečný zvuk a použití. Některé z nejběžnějších typů aulosů zahrnují:
Monaulos: Jednotrubkový aulos s dvojitým jazýčkem na jednom konci.
Diaulos: Dvoutrubkový aulos s dvojitým jazýčkem na každém konci.
Triaulos: Třítrubkový aulos s dvojitým jazýčkem na každém konci.
Tetraulos: Čtyřtrubkový aulos s dvojitým jazýčkem na každém konci.
Aulos byl důležitým nástrojem ve starověkém Řecku a hrál významnou roli v hudebním, náboženském a kulturním životě.