Rága Rága je melodický rámec pro improvizaci v indické klasické hudbě, podobný melodickému modu. Rága je jedinečný a ústřední rys tradice indické klasické hudby a jako takový nemá přímý překlad do pojmů klasické evropské hudby. Každá rága je souborem melodických struktur s hudebními motivy, které podle indické tradice mají schopnost „obarvit mysl“ a ovlivnit emoce posluchačů. Každá rága poskytuje hudebníkovi hudební rámec, ve kterém může improvizovat. Improvizace hudebníka zahrnuje vytváření sledů not povolených rágou v souladu s pravidly specifickými pro danou rágu. Rágy se pohybují od malých rág, jako jsou Bahar a Shahana, které nejsou o moc víc než písně, až po velké rágy, jako jsou Malkauns, Darbari a Yaman, které mají velký prostor pro improvizaci a jejichž představení mohou trvat déle než hodinu. Rágy se mohou v průběhu času měnit, příkladem je Marwa, jejíž primární vývoj probíhal v nižší oktávě, na rozdíl od tradiční střední oktávy. Každá rága má tradičně emocionální význam a symbolické asociace, jako jsou roční období, čas a nálada. Rága je v indické hudební tradici považována za prostředek k vyvolání specifických pocitů u posluchačů. V klasické tradici je uznáváno několik stovek rág, z nichž asi 30 je běžných, a každá rága má svou „vlastní jedinečnou melodickou osobnost“. Existují dvě hlavní tradice klasické hudby, hindustánská (severoindická) a karnátská (jihoindická) a pojem rágy je společný oběma. Rágy se také vyskytují v sikhských tradicích, například v Guru Granth Sahib, primárním písmu sikhismu. Podobně je součástí tradice qawwali v súfijských islámských komunitách jižní Asie. Některé populární indické filmové písně a ghazaly používají ve své skladbě rágy. Každá rága má sváru (notu nebo jmenovanou výšku tónu) nazývanou shadja nebo adhara sadja, jejíž výška tónu může být interpretem libovolně zvolena. Toto je považováno za počátek a konec saptaku (volně řečeno oktávy). Rága také obsahuje adhista, což je buď svára Ma, nebo svára Pa. Adhista dělí oktávu na dvě části nebo anga – purvanga, která obsahuje nižší noty, a uttaranga, která obsahuje vyšší noty. Každá rága má vadi a samvadi. Vadi je nejvýznamnější svára, což znamená, že improvizující hudebník zdůrazňuje nebo věnuje větší pozornost vadi než ostatním notám. Samvadi je v souladu s vadi (vždy z anga, které vadi neobsahuje) a je druhou nejvýznamnější svarou v ráze.
Facebook Twitter