Středověká hudba
Středověká hudba zahrnuje duchovní a světskou hudbu západní Evropy během středověku, přibližně od 6. do 15. století. Je to první a nejdelší hlavní éra západní klasické hudby a následuje po ní renesanční hudba; obě éry muzikologové obecně označují jako starou hudbu, která předchází období běžné praxe. Podle tradičního dělení středověku lze středověkou hudbu rozdělit na ranou (500–1000), vrcholnou (1000–1300) a pozdní (1300–1400) středověkou hudbu.
Středověká hudba zahrnuje liturgickou hudbu používanou pro církev, další duchovní hudbu a světskou nebo nereligiózní hudbu. Velká část středověké hudby je čistě vokální, jako je gregoriánský chorál. Jiná hudba používala pouze nástroje nebo jak hlasy, tak nástroje (typicky s nástroji doprovázejícími hlasy). Ve středověkém období vznikly a byly přizpůsobeny systémy hudební notace, které tvůrcům umožnily snadněji dokumentovat a předávat hudební nápady, ačkoli notace koexistovala s ústní tradicí a doplňovala ji.
Charakteristika středověké hudby
Monofonie: Většina středověké hudby byla monofonní, což znamená, že má pouze jednu melodickou linku.
Modální systém: Středověká hudba používala modální systém, který se lišil od dur-moll systému používaného v pozdější hudbě.
Rytmická jednoduchost: Středověká hudba měla obecně jednoduché rytmy, často s dlouhými tóny a omezeným použitím synkopy.
Použití dronu: Drony, nepřetržité tóny, které poskytují harmonickou základnu, byly ve středověké hudbě běžné.
Ornamenty: Středověká hudba byla často zdobena ornamenty, jako jsou melismy a trilly.
Typy středověké hudby
Liturgická hudba: Hudba určená pro použití při náboženských obřadech, jako je gregoriánský chorál, moteto a sekvence.
Duchovní hudba: Hudba s náboženskými texty, která nebyla určena pro použití při náboženských obřadech, jako jsou hymny a laudy.
Světská hudba: Hudba s nereligiózními texty, jako jsou písně trubadúrů, trouvèrů a minnesängerů.
Významní středověcí skladatelé
Guido z Arezza (c. 990–1050): Italský hudební teoretik, který vyvinul systém hudební notace pomocí linek a prostorů.
Hildegarda z Bingenu (1098–1179): Německá abatyše, skladatelka a mystička, která napsala četná náboženská díla.
Léonin (c. 1135–1201): Francouzský skladatel, který byl jedním z prvních, kdo rozvinul polyfonii v západní hudbě.
Pérotin (c. 1160–1230): Francouzský skladatel, který dále rozvinul polyfonii a vytvořil nový žánr známý jako organum.
Adam de la Halle (c. 1240–1287): Francouzský skladatel a básník, který napsal četná světská díla, včetně her a písní.
Dědictví středověké hudby
Středověká hudba měla významný vliv na vývoj západní hudby. Monofonní a modální charakteristiky středověké hudby se objevují v pozdější hudbě, včetně renesanční a barokní hudby. Polyfonie vyvinutá ve středověku se stala základem pro složitější hudební formy, které následovaly. Kromě toho mnohé středověké písně a melodie byly předány ústní tradicí a dodnes se zpívají a hrají.