Clavichord Clavichord je strunný klávesový nástroj, který byl široce používán v pozdním středověku, renesanci, baroku a klasicismu. Historicky byl používán především jako cvičný nástroj a jako pomůcka ke komponování, protože nebyl dostatečně hlasitý pro větší vystoupení. Clavichord vydává zvuk úderem mosazných nebo železných strun malými kovovými čepelkami nazývanými tangenty. Vibrace jsou přenášeny přes kobylku (kobylky) na rezonanční desku. Historie Nejstarší známé clavichordy pocházejí z 14. století. V 16. století se clavichord stal populárním domácím nástrojem v Německu a dalších zemích severní Evropy. V 17. a 18. století byl clavichord často používán jako nástroj pro continuo v komorní hudbě. V 19. století byl clavichord nahrazen klavírem, který byl hlasitější a měl větší rozsah. Konstrukce Clavichord je obvykle malý nástroj, který má tvar klavíru. Má klávesnici, která je rozdělena na oktávy. Klávesy jsou spojeny s tangenty, které jsou umístěny nad strunami. Když je klávesa stisknuta, příslušná tangenta udeří do struny a způsobí její rozkmitání. Vibrace struny jsou přenášeny přes kobylku na rezonanční desku, která zesiluje zvuk. Hra na clavichord Na clavichord se hraje podobně jako na klavír. Hráč používá prsty k stisknutí kláves, které ovládají tangenty. Tangenty udeří do strun a způsobí jejich rozkmitání. Hráč může ovládat hlasitost zvuku změnou tlaku na klávesy. Clavichord má také jedinečnou vlastnost zvanou "Bebung" (vibrace), která umožňuje hráči vytvářet vibrato efekt. Repertoár Repertoár pro clavichord zahrnuje širokou škálu skladeb z období renesance, baroka a klasicismu. Mezi skladatele, kteří psali pro clavichord, patří Johann Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel, Wolfgang Amadeus Mozart a Ludwig van Beethoven. Moderní použití Clavichord se dnes používá především jako historický nástroj. Je oblíbený mezi hudebníky, kteří se zajímají o autentickou interpretaci staré hudby. Clavichord se také používá v některých soudobých skladbách.
Facebook Twitter