Cembalo (italsky clavicembalo, francouzsky clavecin, německy Cembalo, španělsky clavecín, portugalsky cravo, rusky Клавеси́н, holandsky klavecimbel, polsky klawesyn) je hudební nástroj, na který se hraje pomocí klaviatury. Ta aktivuje řadu pák, které otočí spouštěcím mechanismem, jenž trhá jeden nebo více strun malým trsátkem vyrobeným z brku nebo plastu. Struny jsou napnuté na rezonanční desce, která je umístěna v dřevěném pouzdře; rezonanční deska zesiluje vibrace ze strun tak, aby je posluchači mohli slyšet. Stejně jako varhany může mít cembalo více než jednu manuálovou klaviaturu[1] a dokonce i pedálovou klaviaturu. Cembalo může mít také stopky, které přidávají nebo odstraňují další oktávy. Některá cembala mohou mít tlumič, který přivádí proužek kůže nebo jiného materiálu do kontaktu se strunami a tlumí jejich zvuk, aby simuloval zvuk trhané loutny.[2] Tento termín označuje celou rodinu podobných klávesových nástrojů s trháním, včetně menších virginálů, muselaru a spinetu. Cembalo bylo široce používáno v renesanční a barokní hudbě, jak jako doprovodný nástroj, tak jako sólový nástroj. V barokní éře bylo cembalo standardní součástí skupiny continuo. Part basso continuo sloužil jako základ pro mnoho hudebních skladeb v této éře. V pozdním 18. století, s vývojem fortepiana (a poté s rostoucím používáním klavíru v 19. století), cembalo postupně zmizelo z hudební scény (kromě opery, kde se nadále používalo k doprovodu recitativu). Ve 20. století zažilo obrození, bylo používáno v historicky poučených interpretacích starší hudby, v nových skladbách a ve vzácných případech v určitých stylech populární hudby (např. barokní pop).
Facebook Twitter