Rozšířené akordy Rozšířené akordy jsou akordy, které mají více než sedm tónů. Jsou vytvořeny přidáním dalších tónů k základním akordům, které mají tři nebo čtyři tóny. Nejčastějšími rozšířenými akordy jsou akordy s devátým, jedenáctým a třináctým tónem. Třináctý tón je nejvyšší tón, který lze přidat k akordu, protože v tomto bodě jsou v akordu zastoupeny všechny sedm tónů stupnice. Další tón, patnáctý, je stejný jako základní tón akordu. V praxi se však rozšířené akordy obvykle nepoužívají všechny tóny. Když akord není alterovaný, často se vynechává kvinta a také tóny mezi sedmým a nejvyšším tónem (tj. v akordu s jedenáctým tónem se často vynechává devátý tón; v akordu s třináctým tónem se obvykle vynechává devátý a jedenáctý tón), pokud nejsou alterovány tak, aby vytvořily zvláštní texturu. Akordy rozšířené o více než sedm tónů se v barokní éře objevují jen zřídka a častěji se používají v klasické éře. V romantické éře došlo k výrazně zvýšenému používání rozšířené harmonie. Rozšířená harmonie před 20. stoletím má obvykle dominantní funkci – jako V9, V11 a V13 nebo V9/V, V13/ii atd. Příklady rozšířených akordů používaných jako tonické harmonie zahrnují píseň "Play That Funky Music" od Wild Cherry (buď dominantní devítka nebo dominantní třináctka).
Facebook Twitter