Africká hudba Africký kontinent je rozlehlý, a tak je i jeho hudba rozmanitá, přičemž jednotlivé regiony a národy mají své vlastní hudební tradice. Africká hudba zahrnuje žánry jako amapiano, jùjú, fuji, afrobeat, highlife, konžská rumba, soukous, ndombolo, makossa, kizomba a další. Africká hudba také využívá širokou škálu nástrojů po celém kontinentu. Hudba a tanec africké diaspory, která vznikla v různé míře na základě afrických hudebních tradic, zahrnuje americkou hudbu jako dixielandský jazz, blues, jazz a mnoho karibských žánrů, jako je calypso (viz kaiso) a soca. Latinskoamerické hudební žánry jako cumbia, salsa, son cubano, rumba, conga, bomba, samba a zouk byly založeny na hudbě zotročených Afričanů a naopak ovlivnily africkou populární hudbu. Stejně jako hudba Asie, Indie a Středního východu je i africká hudba vysoce rytmická. Komplexní rytmické vzory často zahrnují jeden rytmus hraný proti druhému, čímž vzniká polyrytmus. Nejběžnější polyrytmus hraje tři doby proti dvěma, jako triola hraná proti rovným notám. Tradice subsaharské africké hudby často využívají bicí nástroje různých druhů, včetně xylofonů, djembe, bubnů a nástrojů vydávajících tóny, jako je mbira nebo "palcový klavír". Dalším výrazným rysem africké hudby je její povaha výzvy a odpovědi: jeden hlas nebo nástroj hraje krátkou melodickou frázi a tuto frázi opakuje jiný hlas nebo nástroj. Povaha výzvy a odpovědi se rozšiřuje i na rytmus, kde jeden buben hraje rytmický vzor, který opakuje jiný buben hrající stejný vzor. Africká hudba je také vysoce improvizována. Obvykle se hraje základní rytmický vzor, přičemž bubeníci pak improvizují nové vzory na základě statických původních vzorů. Tradiční hudba ve většině kontinentu se předává ústně (nebo sluchově) a není zapsána. Existují jemné rozdíly ve výšce tónu a intonaci, které se do západního notačního zápisu snadno nepřekládají. Africká hudba se nejvíce přibližuje západním tetratonickým (čtyřtónovým), pentatonickým (pětitónovým), hexatonickým (šestitónovým) a heptatonickým (sedmitónovým) stupnicím. Harmonizace melodie se provádí zpěvem v paralelních terciích, kvartách nebo kvintách (viz Tradiční subsaharská africká harmonie). Hudba je v Africe důležitá pro náboženství, kde rituály a náboženské obřady využívají hudbu k předávání příběhů z generace na generaci, stejně jako ke zpěvu a tanci. Hudba je navíc důležitá pro celou kulturu, nejen jako forma náboženského a sebevyjádření, ale také jako forma sdělování informací o důležitých demografických otázkách, politice a morálce. Mnoho dalších kultur studovalo africkou hudbu v průběhu času, proto měla tak velký vliv na jiné. Například v prosinci 2002 uspořádala Švýcarská společnost pro etnomuzikologii několik konferencí ve snaze studovat hudbu Ghany. Etnohudebníci, kteří se studie zúčastnili, se snažili pochopit aspekty historie prostřednictvím hudby spolu s jejími tradicemi. Kromě toho se někteří etnomuzikologové, jako je John Collins, snažili studovat konkrétnější aspekty hudby z Ghany, jako je přítomnost křesťanství v populární hudbě. Africká hudba má hluboký vztah ke komunitě. Africká hudba je určena jak pro veřejné potěšení, tak pro veřejnou účast, což znamená, že africká hudba spadá do kategorie komunitní hudby, kde je podporována aktivní účast komunity a veřejnosti na tvorbě hudby. Právě tento význam komunity zakládá Christopher Smallův koncept společného štěstí a hudby, který je v této kultuře nesmírně důležitý.
Facebook Twitter