Škála je v hudební teorii libovolná posloupnost hudebních tónů uspořádaných podle základní frekvence nebo výšky tónu. Škála uspořádaná podle zvyšující se výšky tónu je vzestupná škála a škála uspořádaná podle klesající výšky tónu je sestupná škála. Často, zejména v souvislosti s obdobím běžné praxe, je většina nebo celá melodie a harmonie hudebního díla postavena na tónech jediné škály, kterou lze pohodlně znázornit na notové osnově se standardní předznamenáním. Vzhledem k principu oktávové ekvivalence se obecně uvažuje o tom, že škály pokrývají jednu oktávu, přičemž vyšší nebo nižší oktávy jednoduše opakují vzor. Hudební škála představuje rozdělení oktávového prostoru na určitý počet stupňů škály, přičemž stupeň škály je rozpoznatelná vzdálenost (nebo interval) mezi dvěma po sobě jdoucími tóny škály. Není však nutné, aby stupně škály byly v rámci kterékoli škály stejné a zejména jak dokazuje mikrotonální hudba, neexistuje žádný limit pro to, kolik tónů lze vložit do jakéhokoli daného hudebního intervalu. Míra šířky každého stupně škály poskytuje metodu pro klasifikaci škál. Například v chromatické škále představuje každý stupeň škály půltónový interval, zatímco durová škála je definována vzorcem intervalu C–C–D–C–C–C–D, kde C znamená celý tón (interval o dvou půltónech, např. od C do D) a D znamená půltón (např. od C do Cis). Na základě svých vzorů intervalů jsou škály rozděleny do kategorií včetně diatonických, chromatických, durových, mollových a dalších. Konrétní škála je definována svým charakteristickým vzorcem intervalu a speciálním tónem, známým jako její první stupeň (nebo tónika). Tónika škály je tón vybraný jako začátek oktávy, a proto jako začátek přijatého vzoru intervalu. Název škály obvykle specifikuje jak její tóniku, tak její vzor intervalu. Například C dur označuje durová škála s tónikou C.
Facebook Twitter