Chromatika
Chromatika je technika, která prokládá základní diatonické tóny a akordy dalšími tóny z chromatické stupnice. Jinými slovy, v rámci každé oktávy používá diatonická hudba pouze sedm různých tónů, namísto dvanácti dostupných na standardní klavírní klaviatuře. Hudba je chromatická, když používá více než těchto sedm tónů. Chromatika je v kontrastu nebo doplňku k tonalitě nebo diatonice a modalitě (durovým a mollovým, nebo „bílým“, stupnicím). Chromatické prvky jsou považovány za „zdokonalení nebo náhrady členů diatonické stupnice“. [2]
Chromatika se používá v hudbě již po staletí. Nejčasnější známé příklady lze nalézt ve středověké hudbě, kde se používala k vytváření napětí a vzrušení. V období baroka se chromatika používala častěji, zejména v dílech Johanna Sebastiana Bacha. V období romantismu se chromatika stala ještě důležitějším prvkem hudby a skladatelé ji používali k vyjádření široké škály emocí.
V 20. století se chromatika stala ještě všudypřítomnější, protože skladatelé ji používali k vytváření nové a vzrušující hudby. Chromatika byla použita v široké škále hudebních stylů, od atonality po jazz.
Chromatika je dnes nedílnou součástí hudby. Používá se v široké škále hudebních stylů a skladatelé ji používají k vytváření nové a vzrušující hudby.
Jak funguje chromatika
Chromatika funguje přidáním dalších tónů do diatonické stupnice. Diatonická stupnice se skládá ze sedmi tónů, které jsou uspořádány v následujícím pořadí:
C, D, E, F, G, A, B
Chromatická stupnice se skládá ze všech dvanácti tónů, které jsou uspořádány v následujícím pořadí:
C, C#, D, D#, E, F, F#, G, G#, A, A#, B
Když skladatel používá chromatiku, přidává do diatonické stupnice další tóny z chromatické stupnice. To může být použito k vytvoření napětí a vzrušení, nebo k vytvoření nových a zajímavých harmonií.
Příklady chromatiky
Chromatika se používá v široké škále hudebních stylů. Zde je několik příkladů:
V klasické hudbě se chromatika často používá k vytváření napětí a vzrušení. Například skladatel Ludwig van Beethoven používal chromatiku v mnoha svých symfoniích, včetně „Osudové“ symfonie.
V jazzu se chromatika často používá k vytváření nových a zajímavých harmonií. Například skladatel Duke Ellington používal chromatiku v mnoha svých skladbách, včetně „Take the A Train“.
V rockové hudbě se chromatika často používá k vytváření tmavých a dramatických nálad. Například skupina Pink Floyd používala chromatiku v mnoha svých písních, včetně „Wish You Were Here“.
Chromatika je všestranná technika, kterou lze použít k vytvoření široké škály hudebních efektů. Je to nedílná součást hudby a skladatelé ji používají již po staletí k vytváření nové a vzrušující hudby.