Alfred Mann (28. dubna 1917 – 21. září 2006) byl americký hudební vědec, který se specializoval na dějiny západní hudební teorie. Byl profesorem hudební vědy na Eastman School of Music na univerzitě v Rochesteru. Životopis Alfred Mann se narodil v Hamburku v Německu jako syn portrétního malíře Wilhelma Manna a známé cembalistky a hudební vědkyně Edith Weiss-Mannové. V roce 1933, kdy bylo Mannovi pouhých 16 let, musela jeho rodina kvůli nacistickému pronásledování uprchnout z Německa. Mann pokračoval ve studiu hudby v Paříži a později v USA na Yaleově univerzitě, kde získal doktorát v oboru hudební vědy v roce 1942. Poté působil jako profesor hudební vědy na různých univerzitách, včetně Univerzity v Princetonu a Harvardské univerzity. V roce 1956 se Mann stal profesorem hudební vědy na Eastman School of Music na univerzitě v Rochesteru. Zde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1987. Během svého působení na Eastman School se Mann stal jedním z nejvýznamnějších hudebních vědců v USA. Příspěvky k hudební vědě Mannovy příspěvky k hudební vědě jsou rozsáhlé a zahrnují širokou škálu témat. Byl průkopníkem v oblasti studia západní hudební teorie a jeho práce měla zásadní vliv na naše chápání hudební historie. Mezi Mannovy nejdůležitější příspěvky patří jeho studie o středověké a renesanční hudební teorii, zejména jeho práce o traktátu Gradus ad Parnassum Johanna Fuxe. Mann také napsal významné studie o hudební teorii v baroku a klasicismu. Mannova práce byla chválena za svou erudici, jasnost a vhled. Byl známý svou schopností objasnit složité hudební koncepty způsobem, který byl přístupný jak odborníkům, tak i laikům. Ocenění a vyznamenání Mann obdržel řadu ocenění a vyznamenání za svůj přínos k hudební vědě. V roce 1987 mu byla udělena Cena za vynikající stipendium od Americké muzikologické společnosti. V roce 1997 mu byla udělena Medaile Heinricha Schenckera od Evropské společnosti pro hudební analýzu. Dědictví Alfred Mann byl jedním z nejvýznamnějších hudebních vědců 20. století. Jeho práce měla zásadní vliv na naše chápání hudební historie a jeho odkaz bude i nadále inspirovat budoucí generace hudebních vědců.
Facebook Twitter