Jouissance v kontinentální filozofii a psychoanalýze
Jouissance je v kontinentální filozofii a psychoanalýze transgrese regulace subjektovy rozkoše. Je spojena s rozdělením a štěpením daného subjektu, které spontánně nutí subjekt porušit zákazy uložené na užívání a jít nad rámec principu slasti. Za touto hranicí se pak rozkoš stává bolestí, než se tento počáteční "bolestivý princip" vyvine v to, co Jacques Lacan nazval jouissance; je to utrpení, ztělesněné v Lacanově poznámce o "odrazu vnuceném každému, pokud jde o to, že zahrnuje hrozné sliby, přístup jouissance jako takové". Také spojil jouissance s kastračním komplexem, a zejména s agresí pudů smrti.
Lacanova teorie jouissance
Jacques Lacan, francouzský psychoanalytik, věnoval konceptu jouissance velkou pozornost. Tvrdil, že jouissance je nadbytek rozkoše, který je pro subjekt nepřístupný a traumatizující. Je to něco, co subjekt touží, ale zároveň se toho bojí, protože to ohrožuje jeho integritu.
Lacan rozlišoval mezi dvěma typy jouissance:
Falická jouissance: Je spojena s mužským pohlavním orgánem a představuje moc a dominanci.
Vaginální jouissance: Je spojena s ženským pohlavním orgánem a představuje pasivitu a podřízenost.
Lacan věřil, že všichni lidé mají přístup k oběma typům jouissance, ale že jsou v různých fázích vývoje zdůrazňovány různé typy. V raném dětství je dominantní falická jouissance, ale později se vaginální jouissance stává důležitější.
Jouissance a kastrační komplex
Lacan také spojil jouissance s kastračním komplexem. Podle Lacana je kastrační komplex proces, kterým se dítě dozvídá, že nemá falus. Toto poznání je pro dítě traumatizující a vede k vytvoření super-ega, které působí jako vnitřní cenzor.
Super-ego zakazuje subjektu přístup k falické jouissance a nutí ho hledat uspokojení v náhradních činnostech, jako je práce, umění nebo náboženství. Tyto činnosti však nikdy nemohou zcela uspokojit subjektovu touhu po jouissance, a proto je subjekt odsouzen k neustálému hledání.
Jouissance a pud smrti
Lacan také spojil jouissance s pudy smrti. Podle Lacana jsou pudy smrti instinkty, které vedou člověka k sebezničení. Jouissance je uspokojením pudů smrti, protože je to nadbytek rozkoše, který ohrožuje integritu subjektu.
Závěr
Jouissance je komplexní a mnohostranný pojem, který hraje důležitou roli v kontinentální filozofii a psychoanalýze. Je spojena s regulací subjektovy rozkoše, kastračním komplexem a pudy smrti. Lacanův koncept jouissance nám poskytuje cenný rámec pro pochopení lidské sexuality, touhy a utrpení.