Gramatika podstatných jmen
Oduševnělost
Oduševněná podstatná jména označují živé bytosti (např. pes, člověk)
Neoduševněná podstatná jména označují neživé věci (např. dům, kniha)
Pád
Podstatná jména se skloňují v sedmi pádech: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál
Dativní konstrukce
Dativ se používá pro vyjádření nepřímého předmětu (např. "dal jsem mu knihu")
Dativní posun
U některých sloves se dativ používá místo akuzativu (např. "pomáhat někomu")
Kvazipředmět
Některá slovesa mají předmět v dativu, který nevyjadřuje osobu (např. "těšit se na něco")
Množné číslo
Podstatná jména mají tři čísla: jednotné, dvojné a množné
Singulativ-kolektiv-plurativ
Některá podstatná jména mají zvláštní tvary pro označení jednoho kusu, více kusů a mnoha kusů (např. "dům-domek-domy")
Definitnost
Podstatná jména mohou být určitá (např. "ten dům") nebo neurčitá (např. "nějaký dům")
Rod
Podstatná jména mají tři rody: mužský, ženský a střední
Genitivní konstrukce
Genitiv se používá pro vyjádření vlastnictví (např. "kniha otce")
Possesivita
Podstatná jména mohou mít přípony, které vyjadřují vlastnictví (např. "otcův dům")
Sufixaufnahme (pádní vršení)
Přípony, které vyjadřují vlastnictví, se mohou hromadit na podstatném jménu (např. "dům otcovy matky")
Třída podstatných jmen
Podstatná jména se dělí do několika tříd podle skloňování
Počítatelnost
Podstatná jména mohou být počitatelná (např. "jablko") nebo nepočitatelná (např. "voda")
Kolektivní podstatné jméno
Kolektivní podstatná jména označují skupinu lidí nebo věcí (např. "rodina", "les")
Gramatika sloves
Spojený pohyb
Slovesa mohou vyjadřovat pohyb směrem k někomu nebo od někoho (např. "přijít", "odejít")
Zahrnutí
Slovesa mohou vyjadřovat, že někdo je nebo není zahrnut do děje (např. "my-jsme-přišli", "my-nejsme-přišli")
Časování
Slovesa se časují podle osoby, čísla, času, způsobu a vidu
Vid
Slovesa mají dva vidy: dokonavý (vyjadřuje dokončenou činnost) a nedokonavý (vyjadřuje nedokončenou činnost)
Způsob
Slovesa mají tři způsoby: oznamovací, rozkazovací a podmiňovací
Čas
Slovesa se časují v šesti časech: přítomný, minulý prostý, minulý předpřítomný, budoucí prostý, budoucí předpřítomný a předminulý
Osoba
Slovesa se časují podle tří osob: první, druhé a třetí
Miraktivita
Slovesa mohou vyjadřovat překvapení nebo očekávání (např. "to mě překvapilo")
Hlas
Slovesa mají dva hlasy: činný (vyjadřuje, že podmět činí) a trpný (vyjadřuje, že podmět je činěn)
Obecné vlastnosti
Vliv
Slova mohou mít vliv na význam jiných slov (např. "velmi krásný")
Ohraničenost
Slova mohou vyjadřovat, že činnost je omezená nebo neomezená (např. "trochu mluvit", "mluvit hodně")
Srovnání (stupeň)
Slova mohou být srovnávána podle stupně (např. "krásný", "krásnější", "nejkrásnější")
Egoforičnost
Slova mohou vyjadřovat vztah k mluvčímu (např. "já", "ty", "tento")
Pluraktivita (slovesné číslo)
Slovesa mohou vyjadřovat, že děj provádí více osob nebo věcí (např. "my-jsme-přišli")
Úcta (zdvořilost)
Slova mohou vyjadřovat úctu k druhé osobě (např. "vy", "prosím")
Polarita
Slova mohou vyjadřovat protiklad (např. "ano-ne", "bílý-černý")
Reciprocita
Slovesa mohou vyjadřovat, že děj provádí vzájemně dvě nebo více osob (např. "milovat se")
Reflexivní zájmeno
Reflexivní zájmena odkazují zpět na podmět věty (např. "já-se-miluji")
Reflexivní sloveso
Reflexivní slovesa vyjadřují, že podmět činí sám sobě (např. "umývat se")
Syntaktické vztahy
Argument
Argumenty jsou podstatná jména nebo zájmena, která vyjadřují, kdo nebo co provádí děj (např. "já" v "já-jsem-přišel")
Tranzitivita
Slovesa mohou být tranzitivní (mají přímý předmět) nebo intranzitivní (nemají přímý předmět)
Valence
Valence slovesa určuje počet argumentů, které vyžaduje
Větvení
Slovesa se mohou větvit do dalších vět (např. "řekl, že přijde")
Sériová slovesná konstrukce
Více sloves se může spojit do jedné konstrukce (např. "šel-viděl-zvítězil")
Tradiční gramatika
Predikát
Predikát je část věty, která vyjadřuje děj nebo stav
Subjekt
Subjekt je část věty, která vyjadřuje, kdo nebo co provádí děj
Objekt
Objekt je část věty, která vyjadřuje, na koho nebo na co se děj vztahuje
Příslovečné určení
Příslovečné určení je část věty, která vyjadřuje okolnosti děje
Přísudek
Přísudek je část věty, která spojuje subjekt s predikátem
Sémantika
Kontrast
Slova mohou být kontrastována, aby se zdůraznil rozdíl mezi nimi (např. "velký-malý")
Miraktivita
Slova mohou vyjadřovat překvapení nebo očekávání (např. "to mě překvapilo")
Tematický vztah
Slova mohou být spojena tematickým vztahem (např. "auto-jízda")
Aktér
Aktér je osoba nebo věc, která provádí děj
Pacient
Pacient je osoba nebo věc, která je ovlivněna dějem
Téma a komentář
Téma je část věty, která uvádí známou informaci, a komentář je část věty, která uvádí novou informaci
Zaměření
Slova mohou být zaměřena, aby se zdůraznila jejich důležitost (např. "právě teď")
Volitivita
Slova mohou vyjadřovat vůli mluvčího (např. "chci")
Veridikalita
Slova mohou vyjadřovat, zda je informace pravdivá nebo ne (např. "pravda", "lež")
Jevy
Shoda
Slova se mohou shodovat v rodu, čísle a pádu (např. "krásný dům")
Polypersonální shoda
Slovesa se mohou shodovat s více osobami (např. "my-jsme-přišli")
Skloňování
Podstatná jména, přídavná jména a zájmena se mohou skloňovat podle rodu, čísla a pádu
Prázdná kategorie
Ve větě mohou být prázdné kategorie, které nemají žádný povrchový tvar (např. "pro-subjekt")
Inkorporace
Slovesa mohou začleňovat argumenty do svého tvaru (např. "přinést-vodu")
Flexe
Slova mohou být ohýbána podle rodu, čísla, pádu, času, způsobu a vidu
Markedness
Slova mohou být označena jako "označená" nebo "neoznačená" na základě jejich formálních vlastností