Zpátky Domů

Článek | Zjistil.cz

Český název: Kognitivní muzikologie
Anglický název: Cognitive musicology

Kognitivní muzikologie Kognitivní muzikologie je odvětví kognitivní vědy, které se zabývá počítačovým modelováním hudebních znalostí s cílem porozumět hudbě i poznávání. [1] Kognitivní muzikologii lze odlišit od jiných odvětví hudební psychologie jejím metodologickým důrazem na použití počítačového modelování ke studiu reprezentace znalostí souvisejících s hudbou, s kořeny v umělé inteligenci a kognitivní vědě. [2] Použití počítačových modelů poskytuje přesné, interaktivní prostředí, ve kterém lze formulovat a testovat teorie. [2] Toto interdisciplinární pole zkoumá témata, jako jsou paralely mezi jazykem a hudbou v mozku. Biologicky inspirované modely výpočtu jsou často zahrnuty do výzkumu, jako jsou neuronové sítě a evoluční programy. [3] Toto pole se snaží modelovat, jak jsou hudební znalosti reprezentovány, uloženy, vnímány, prováděny a generovány. Pomocí dobře strukturovaného počítačového prostředí lze zkoumat systematické struktury těchto kognitivních fenoménů. [4] I při užívání si nejjednodušších melodií probíhá v mozku mnoho procesů, které se synchronizují, aby pochopily, co se děje. Po vstupu a podstoupení procesů ucha stimulus vstoupí do sluchové kůry, části temporálního laloku, která začne zpracovávat zvuk posouzením jeho výšky a hlasitosti. Odtud se mozkové funkce liší podle analýzy různých aspektů hudby. Například rytmus je zpracováván a regulován levou frontální kůrou, levou parietální kůrou a pravou mozečkem. Tonalita, budování hudební struktury kolem centrálního akordu, je posuzována prefrontální kůrou a mozečkem (Abram, 2015). Hudba dokáže aktivovat mnoho různých mozkových funkcí, které hrají nedílnou roli v jiných vyšších mozkových funkcích, jako je motorická kontrola, paměť, jazyk, čtení a emoce. Výzkum ukázal, že hudba může být použita jako alternativní metoda přístupu k těmto funkcím, které nemusí být dostupné prostřednictvím nemělových stimulů kvůli poruše. Muzikologie zkoumá využití hudby a to, jak může poskytovat alternativní přenosové cesty pro zpracování informací v mozku u nemocí, jako je Parkinsonova choroba a dyslexie.

Facebook Twitter