Video na vyžádání (VOD) je systém distribuce médií, který umožňuje uživatelům přístup k videím, televizním pořadům a filmům bez tradičního přehrávacího zařízení a typického statického vysílacího plánu. Ve 20. století bylo vysílání ve formě bezdrátového programování nejběžnější formou distribuce médií. S tím, jak se v 90. letech 20. století nadále vyvíjely technologie internetu a IPTV, začali spotřebitelé tíhnout k netradičním způsobům konzumace obsahu, což vyvrcholilo příchodem VOD na televizory a osobní počítače. Na rozdíl od vysílané televize systémy VOD původně vyžadovaly, aby každý uživatel měl internetové připojení s dostatečnou šířkou pásma pro přístup k obsahu každého systému. V roce 2000 vyvinul Fraunhofer Institute IIS kodek JPEG2000, který umožnil distribuci filmů prostřednictvím digitálních filmových balíčků. Tato technologie od té doby rozšířila své služby z produkcí celovečerních filmů tak, aby zahrnovala vysílané televizní programy, a vedla k nižším požadavkům na šířku pásma pro aplikace VOD. Disney, Paramount, Sony, Universal a Warner Bros. následně v roce 2002 zahájili Digital Cinema Initiative. Televizní systémy VOD mohou streamovat obsah buď prostřednictvím tradičního set-top boxu, nebo prostřednictvím vzdálených zařízení, jako jsou počítače, tablety a smartphony. Uživatelé VOD mohou trvale stahovat obsah do zařízení, jako je počítač, digitální videorekordér (DVR) nebo přenosný přehrávač médií, pro další sledování. Většina poskytovatelů televizního vysílání založených na kabelové a telefonní společnosti nabízí streamování VOD, přičemž uživatel vybere videoprogram, který se začne přehrávat okamžitě, nebo se stáhne do DVR pronajatého nebo zakoupeného od poskytovatele, nebo do počítače nebo do přenosného zařízení pro odložené sledování. Streamování médií se stalo stále populárnějším prostředkem poskytování VOD. Desktopové klientské aplikace, jako je internetový obchod s obsahem Apple iTunes, a aplikace Smart TV, jako je Amazon Prime Video, umožňují dočasné půjčování a nákup obsahu videozábavy. Jiné internetové systémy VOD poskytují uživatelům přístup k balíčkům obsahu videozábavy spíše než k jednotlivým filmům a pořadům. Nejrozšířenější z těchto systémů, Netflix, Hulu, Disney+, Peacock, Max a Paramount+, používají model předplatného, který vyžaduje, aby uživatelé platili měsíční poplatek za přístup k výběru filmů, televizních pořadů a originálních seriálů. Naproti tomu YouTube, další internetový systém VOD, používá model financovaný reklamou, ve kterém uživatelé mohou přistupovat k většině svého video obsahu zdarma, ale za prémiový obsah musí platit předplatné. Některé letecké společnosti nabízejí služby VOD jako palubní zábavu pro cestující prostřednictvím videos obrazovek zabudovaných do sedadel nebo externě poskytovaných přenosných přehrávačů médií.
Facebook Twitter