Abú Nasr Muhammad al-Fárábí (kolem 870 – 14. prosince 950/12. ledna 951), známý v latinském Západě jako Alpharabius, byl raný islámský filozof a hudební teoretik. Byl označován jako „Otec islámského neoplatonismu“ a „Zakladatel islámské politické filozofie“. Jeho filozofické zájmy zahrnovaly mimo jiné filozofii společnosti a náboženství; filozofii jazyka a logiky; psychologii a epistemologii; metafyziku; politickou filozofii a etiku. Byl odborníkem v praktickém hudebním umění i hudební teorii a ačkoli nebyl původně vědec, jeho díla zahrnují astronomii, matematiku, kosmologii a fyziku. Je mu připisováno, že jako první muslim představil filozofii jako soudržný systém v islámském světě a vytvořil vlastní filozofický systém, který rozvinul filozofický systém, který daleko přesáhl scholastické zájmy jeho řecko-římských neoplatoniků a syrských aristotelovských předchůdců. Že byl více než průkopníkem v islámské filozofii, lze vyvodit ze zvyku pozdějších spisovatelů nazývat ho „Druhý mistr“ s Aristotelem jako prvním. Jeho vliv na filozofii je nepopiratelný, jmenujme například Yahya ibn Adi, Abu Sulayman Sijistani, Abu al-Hassan al-Amiri a Abu Hayyan al-Tawhidi; Avicenna, Suhrawardi a Mulla Sadra; Avempace, Ibn Tufail a Averroes; Maimonides, Albertus Magnus a Leo Strauss. Byl známý v latinském Západě i v islámském světě.
Facebook Twitter