Historie nástrojů loutnové rodiny Loutny jsou strunné hudební nástroje, které se skládají z těla a "krku, který slouží jak jako rukojeť, tak jako prostředek pro natažení strun za tělo". Do loutnové rodiny patří nejen krátké loutny, jako je loutna, oud, pipa, kytara, citole, gittern, mandore, rubab a gambus, ale také dlouhé loutny, jako je banjo, tanbura, bağlama, bouzouki, veena, theorbo, archlute, pandura, sitar, tanbur, setar, ale také smyčcové nástroje, jako je yaylı tambur, rebab, erhu a celá rodina viol a houslí. Loutny vznikly buď ve staré Mezopotámii před rokem 3100 př. n. l., nebo je do této oblasti přinesly staré semitské kmeny. Loutny byly provrtané loutny; dlouhé loutny s krkem vyrobeným z tyče, která vedla do vyřezávané nebo želvovinové mísy, horní část pokrytá kůží a struny přivázané ke krku a spodní části nástroje. Curt Sachs, hudební historik, umístil nejstarší loutny kolem roku 2000 př. n. l. ve své knize z roku 1941 Dějiny hudebních nástrojů. Toto datum bylo založeno na archeologických důkazech, které měl v té době k dispozici. Objev zjevné loutny na akkadské pečeti, která je nyní v Britském muzeu, mohl posunout známou existenci trhané loutny zpět k c. 3100 př. n. l. Existence loutny v umění byla zřejmější mezi lety 2330–2000 př. n. l. (2. období Uruku), kdy mělo umění dostatek detailů, aby nástroj jasně ukázalo. Nástroj se rozšířil mezi Chetity, Elamité, Asyřany, Mari, Babylóňany a Hurriany. Cca. 1500 př. n. l. se loutna dostala do Egypta dobyvateli a do Řecka se dostala do roku 320 př. n. l. jak přes Egypt, tak přes východní sousedy. Loutna se rozšířila také na východ; dlouhé loutny se dnes nacházejí všude od Evropy po Japonsko a na jih do Indie. Krátká loutna se vyvinula ve Střední Asii nebo severní Indii v oblastech, které měly spojení s Řeckem, Čínou, Indií a Středním východem prostřednictvím obchodu a dobytí. Krátká loutna s dřevěným vrškem se přesunula na východ do Číny (jako pipa) na jih do Indie (jako vina) a na západ do Středního východu, Afriky a Evropy jako barbat a oud. Z těchto dvou a z louten s koženým vrškem, které jsou dnes známé jako rubaby a trhané housle, se vyvinuly nástroje v Evropě. Evropané měli přístup k loutnám několika způsoby. Zahraniční zdroje přicházely přes Byzanc, Sicílii a Andalusii. V negramotném období zřejmě experimentovali s místně vyráběnými nástroji, které byly zmíněny v dokumentech z karolínské renesance. To bylo překonáno příchozími nástroji a Evropané vyvinuli celé rodiny louten, trhaných i smyčcových. Nástroje loutnové rodiny pronikly z východní a jihovýchodní Asie přes Střední Asii a Střední východ, přes severní Afriku, Evropu a Skandinávii. V dnešní době se nástroje loutnové rodiny používají po celém světě.
Facebook Twitter