Nová muzikologie je široké odvětví muzikologie, které se od 80. let 20. století zaměřuje na kulturní studia, estetiku, kritiku a hermeneutiku hudby. Vznikla částečně jako реакce na tradiční muzikologii – zaměřenou na primární výzkum – z počátku 20. století a poválečného období. Mnoho postupů nové muzikologie se považuje za standardní, ačkoli tento název se častěji vztahuje k historickému obratu než k jakékoli konkrétní sadě myšlenek nebo principů. Ačkoli byla výrazně ovlivněna feminismem, genderovými studiemi, queer teorií, postgraduálními studiemi a kritickou teorií, nová muzikologie byla primárně charakterizována široce pojatým eklekticismem.
Hlavní rysy nové muzikologie
Mezioborový přístup: Nová muzikologie čerpá z celé řady oborů, včetně sociologie, antropologie, kulturních studií a literární kritiky.
Kulturní kontext: Nová muzikologie chápe hudbu jako součást širšího kulturního kontextu a zkoumá její vztah k dalším formám umění, sociálním institucím a politickým ideologiím.
Hermeneutika: Nová muzikologie se zabývá způsoby, jakými lidé interpretují a chápají hudbu, a zkoumá role posluchačů, interpretů a kritiků.
Kritická teorie: Nová muzikologie často využívá kritickou teorii k analýze moci a ideologie v hudbě a k odhalování skrytých významů a předpokladů.
Metodologie nové muzikologie
Nová muzikologie využívá širokou škálu metodologií, včetně:
Etnomuzikologie: Studium hudby v jejím kulturním kontextu.
Analýza diskurzu: Studium způsobů, jakými se o hudbě píše a mluví.
Semiotika: Studium znaků a významů v hudbě.
Recepční estetika: Studium toho, jak posluchači interpretují a reagují na hudbu.
Významné osobnosti nové muzikologie
Mezi významné osobnosti nové muzikologie patří:
Susan McClary: Americká muzikoložka známá svou prací o genderové a queer teorii v hudbě.
Lawrence Grossberg: Americký kulturní teoretik, který psal o vztahu hudby a populární kultury.
Philip Tagg: Britský muzikolog, který se zabývá kritickou analýzou populární hudby.
Richard Taruskin: Americký muzikolog, který psal o historii a kultuře ruské hudby.
Příklady nové muzikologie
Příklady nové muzikologie zahrnují:
Studie Susan McClaryové o opeře Carmen od George Bizeta, která zkoumá genderové role a sexualitu v opeře.
Analýza Lawrence Grossberga o hip-hopové kultuře, která zkoumá vztah hudby k rase, třídě a identitě.
Kritická analýza populární hudby Philippa Tagga, která odhaluje skryté ideologie a hodnoty v textech a hudbě populárních písní.
Studie Richarda Taruskina o ruské národní opeře, která zkoumá vztah hudby k politice a národní identitě.
Nová muzikologie dnes
Nová muzikologie zůstala vlivným odvětvím muzikologie a její postupy a myšlenky se stále častěji využívají v hudební analýze a kritice. Nová muzikologie se však také stala terčem kritiky za svou eklekticismus a nedostatek jasných metodologických rámců. Přesto nová muzikologie zůstala důležitým nástrojem pro zkoumání hudby v jejím kulturním kontextu a pro odhalování skrytých významů a předpokladů v hudebních dílech.