Renesanční umění (1350 – 1620 n. l.) zahrnuje malířství, sochařství a dekorativní umění období evropských dějin známého jako renesance. Renesance se objevila jako samostatný styl v Itálii kolem roku 1400 n. l. souběžně s vývojem ve filozofii, literatuře, hudbě, vědě a technice. Renesanční umění vycházelo z umění klasického starověku, které bylo vnímáno jako nejvznešenější ze starověkých tradic. Tato tradice však byla přetvořena přijetím nových vývojových trendů v umění severní Evropy a využitím současných vědeckých poznatků. Spolu s renesanční humanistickou filozofií se rozšířilo po celé Evropě a ovlivnilo umělce i jejich mecenáše rozvojem nových technik a uměleckých citů. Pro historiky umění představuje renesanční umění přechod Evropy ze středověku do raného novověku. Soubor uměleckých děl, včetně malířství, sochařství, architektury, hudby a literatury, označovaný jako „renesanční umění“, vznikal především ve 14., 15. a 16. století v Evropě pod společným vlivem zvýšeného povědomí o přírodě, obnovy klasického učení a individuálnějšího pohledu na člověka. Vědci již nevěří, že renesance představovala náhlý zlom se středověkými hodnotami, jak naznačuje francouzské slovo renaissance, které doslova znamená „znovuzrození“. V mnoha částech Evropy vznikalo raně renesanční umění souběžně s pozdně středověkým uměním.
Facebook Twitter