Napoleon III. (Charles-Louis Napoléon Bonaparte) Napoleon III. (20. dubna 1808 – 9. ledna 1873) byl prvním prezidentem Francie v letech 1848 až 1852 a posledním francouzským monarchou jako císař Francouzů od roku 1852 až do své smrti v roce 1870. Počátky Napoleon III. se narodil v Paříži jako syn Ludvíka Bonaparta, krále Holandska (1806–1810), a jeho manželky Hortensie de Beauharnais. Napoleon I. byl jeho strýc z otcovy strany a jedním z jeho bratranců byl sporný Napoleon II. Prezident Druhé republiky Ludvík Napoleon byl prvním a jediným prezidentem Druhé francouzské republiky, zvoleným v roce 1848. V roce 1851 se moci zmocnil silou, když nemohl být ústavně znovu zvolen. Císař Francouzů Později se prohlásil za císaře Francouzů a založil Druhé císařství, které vládl až do porážky francouzské armády a svého zajetí Pruskem a jeho spojenci v bitvě u Sedanu v roce 1870. Modernizace Francie Napoleon III. byl populární panovník, který dohlížel na modernizaci francouzské ekonomiky a nechal v Paříži vybudovat nové bulváry a parky. Rozšířil francouzskou koloniální říši, učinil francouzské obchodní loďstvo druhým největším na světě a osobně se zapojil do dvou válek. Vládl 22 let a byl tak nejdéle vládnoucím vůdcem Francie od pádu Ancien Régime, ačkoli jeho vláda nakonec skončila na bitevním poli. Pařížská přestavba Napoleon III. zadal velkolepou přestavbu Paříže, kterou provedl prefekt Seiny baron Georges-Eugène Haussmann. Rozšířil a konsolidoval železniční systém v celé zemi a modernizoval bankovní systém. Ekonomické a sociální reformy Napoleon podporoval výstavbu Suezského průplavu a zavedl moderní zemědělství, které ukončilo hladomory ve Francii a učinilo z ní zemědělského vývozce. Vyjednal dohodu o volném obchodu Cobden-Chevalier z roku 1860 s Británií a podobné dohody s dalšími evropskými obchodními partnery Francie. Sociální reformy zahrnovaly poskytnutí francouzským dělníkům práva na stávku, práva na organizaci a práva žen na přijetí na francouzskou univerzitu. Zahraniční politika V zahraniční politice se Napoleon III. snažil obnovit francouzský vliv v Evropě a po celém světě. V Evropě se spojil s Británií a porazil Rusko v krymské válce (1853–1856). Jeho režim pomohl sjednocení Itálie porážkou Rakouského císařství ve druhé italské válce za nezávislost a později anektoval Savojsko a Nice prostřednictvím Turínské smlouvy jako svou odloženou odměnu. Zároveň jeho síly bránily Papežský stát před anexí Itálií. Příznivě se stavěl také ke sjednocení dunajských knížectví v roce 1859, které vedlo ke vzniku Spojených knížectví Moldavska a Valašska. Koloniální expanze Napoleon zdvojnásobil rozlohu francouzské koloniální říše expanzemi v Asii, Tichomoří a Africe. Naopak intervence v Mexiku, jejímž cílem bylo vytvořit Druhé mexické císařství pod francouzskou ochranou, skončila naprostým neúspěchem. Prusko-francouzská válka Od roku 1866 musel Napoleon čelit sílící moci Pruska, protože jeho ministerský předseda Otto von Bismarck usiloval o sjednocení Německa pod pruským vedením. V červenci 1870 Napoleon po nátlaku veřejnosti Prusku neochotně vyhlásil válku. Francouzská armáda byla rychle poražena a Napoleon byl zajat u Sedanu. Byl rychle sesazen a v Paříži byla vyhlášena Třetí republika. Exil a smrt Poté, co byl propuštěn z německého zajetí, odešel do exilu do Anglie, kde v roce 1873 zemřel.
Facebook Twitter