Jižní škola čínské malby Jižní škola čínské malby (čínsky: 南宗画; pinyin: nán zōng huà), často nazývaná "literátská malba" (文人画; wén rén huà), je termín používaný k označení umění a umělců, kteří stojí v opozici k formální Severní škole (北宗画; běi zōng huà) malby. Rozdíl není geografický, ale týká se stylu a obsahu děl a do jisté míry i postavení umělce. Profesionální, formální malíři byli obvykle klasifikováni jako Severní škola, zatímco učenci-byrokraté, kteří se buď stáhli z profesionálního světa, nebo nikdy nebyli jeho součástí, tvořili Jižní školu. Podle Williama Watsona Severní škola zahrnuje "malíře, kteří ve svých kompozicích preferují jasnou, důraznou strukturu s použitím explicitních perspektivních prostředků", zatímco Jižní škola "pěstuje intimnější styl krajiny zalité mraky a mlhou, v níž mají tendenci nahrazovat konvence zavedené pro zobrazení skal, stromů atd. příjemné kaligrafické formy. Malíř Jižní školy se zajímal o vzdálené efekty, ale jeho kolega ze Severní školy věnoval větší pozornost kompozičním prostředkům, které dosahují iluze ústupu, a zároveň věnoval větší pozornost blízkému realismu detailů... někteří umělci se vznášejí mezi oběma". Filozofičtější rozlišení spočívá v tom, že malíři Jižní školy "měli údajně hledat vnitřní reality a vyjadřovat své vlastní vznešené povahy", zatímco Severní "malovali pouze vnější vzhled věcí, světský a dekorativní". Jižní škola nikdy nebyla formální školou umění v tom smyslu, že by se umělci učili u jediného mistra v jediném ateliéru. Je spíše zastřešujícím pojmem, který zahrnuje velkou šíři jak geograficky, tak chronologicky. O literátském životním stylu a postoji a s ním spojeném stylu malby se dá říci, že sahají až do raných období čínské historie. Klasifikace "Jižní školy" jako takové, tedy vytvoření tohoto termínu, však údajně provedl učenec-umělec Dong Qichang (1555-1636), který tento koncept převzal z čínského buddhismu (zen), který má také severní a jižní školy.
Facebook Twitter