Pahárská malba Pahárská malba (doslova malba z horských oblastí: pahár znamená hora v hindštině) je zastřešující pojem používaný pro formu indické malby, která se prováděla převážně ve formě miniatur a má původ v nižších himálajských podhorských královstvích severní Indie a na pláních Paňdžábu v raném 17. až polovině 19. století, zejména v Basohli, Mankotu, Nurpuru, Chamba, Kangře, Guleru, Mandii a Garhwalu. [1] [2] Nainsukh byl slavný mistr poloviny 18. století, po něm následovala jeho rodinná dílna další dvě generace. Ústředním tématem pahárské malby je zpodobnění věčné lásky hinduistických božstev a Krišny. Pahárské miniatury se od ostatních miniaturních škol jako Dekánská, Mughalská a Rádžasthánsko-rádžputská odlišují osobitým lyrismem, spontánním rytmem, jemností, drobnými složitými detaily v kompozici a pronikavým pozorováním a ztvárněním lidských emocí a fyzických rysů. [3] [4]
Facebook Twitter