Bhakti Bhakti je termín, který se v indické kultuře často používá a znamená "připoutání, účast, zalíbení, úcta, víra, oddanost, uctívání, čistota". [1] V indické kultuře se bhakti vztahuje na milostnou oddanost osobnímu božství (jako Višnuovi nebo Šivovi), neosobnímu vrcholnému principu (jako Nirguna Brahman nebo sikkhovský Bůh) nebo osvícené bytosti (jako Buddhovi, bódhisattvovi nebo duchovnimu učiteli). [2] [3] [4] [5] [6] [7] Bhakti je často hluboce citová oddanost založená na vztahu oddaného a předmětu oddanosti. [8] [9] [10] Jeden z prvních výskytů tohoto termínu je v raném textu Theragátha (Verše starších). [11] Ve starověkých textech, jako je Švétašvatara upanišada, tento termín znamená účast, oddanost a zalíbení v jakémkoliv úsilí, zatímco v Baghavadgíta vymezují jednu z mořžých duchovných stezek k mókše, jako v bhakti marga. [12] Myšlenky bhakti inspirovaly mnoho populárnch textů a světců-básníků v Indii. Například, Baghavat puránam je text související s bhakti hnutím v hinduismu. [13] Bhakti se nacházi i v dalších indcikých religionách, [14] [15] [16] a ovlivnilo interakce křesťanství a hinduismu v moderní době. [17] [18] Nirguni bhakti (oddnost božství bez atributů) se nacházi v sikkhizmu i hinduismu. [19] [7] Mimo Indii se citová oddanost nacházi v některých jihovýchodní a východoasijských tradicích. [4] [5] [20] Tento termín se vztahuje i k hnutí, který vyvinuli tamilský alvašrové a najanarvé, a který se rozvinul okolo bohů Višnu (vaišnavismus), Šiva (šivaismus) a Déví (šaktismus) ve druhé polovině 1. tisíciletí n. l. [2] [3] [21] [22] [23] [24] Podle Michaela Pasquiera byly oddanostní prky podobné bhakti součástí různých světových religioní po celou lidskou historii. [25] Duchovnní praxe se nacházi v křesťanství, [25] [26] islámu, [27] [28] buddhismu [29] [30] [31] a judaismu. [25] [32]
Facebook Twitter