Konceptuální umění Konceptuální umění, také známé jako konceptualismus, je druh umění, ve kterém je myšlenka (nebo myšlenky) zapojená do díla stejně důležitá nebo důležitější než tradiční estetické, technické a materiálové aspekty. Některá díla konceptuálního umění může vytvořit kdokoli pouhým sledováním souboru písemných pokynů. Tato metoda byla základem definice konceptuálního umění amerického umělce Sola LeWitta, jedné z prvních, která se objevila v tisku: „V konceptuálním umění je myšlenka nebo koncept nejdůležitějším aspektem díla.“ Když umělec používá konceptuální formu umění, znamená to, že veškeré plánování a rozhodování probíhá předem a provedení je rutinní záležitostí. Myšlenka se stává strojem, který vytváří umění. Tony Godfrey, autor knihy „Konceptuální umění“ (Art & Ideas) (1998), tvrdí, že konceptuální umění zpochybňuje povahu umění, pojem, který Joseph Kosuth povýšil na definici samotného umění ve svém průkopnickém raném manifestu konceptuálního umění „Art after Philosophy“ (1969). Myšlenka, že by mělo umění zkoumat svou vlastní povahu, byla již důležitým aspektem vlivného uměleckého kritika Clementa Greenberga, který se zabýval moderním uměním v 50. letech. Se vznikem výhradně jazykového umění v 60. letech 20. století však konceptuální umělci jako Art & Language, Joseph Kosuth (který se stal americkým editorem Art-Language) a Lawrence Weiner zahájili mnohem radikálnější zkoumání umění, než bylo dříve možné (viz níže). Jednou z prvních a nejdůležitějších věcí, které zpochybnili, byl běžný předpoklad, že úkolem umělce je vytvářet zvláštní druhy materiálních objektů. Prostřednictvím svého spojení s Young British Artists a Turner Prize v 90. letech se v běžném používání, zejména ve Velké Británii, „konceptuální umění“ stalo označením pro veškeré současné umění, které nepraktikuje tradiční dovednosti malby a sochařství. Jedním z důvodů, proč se pojem „konceptuální umění“ začal spojovat s různými současnými praktikami, které se značně odchylují od jeho původních cílů a forem, je problém s definováním samotného pojmu. Jak již v roce 1970 navrhl umělec Mel Bochner při vysvětlování, proč se mu přívlastek „konceptuální“ nelíbí, není vždy zcela jasné, co „koncept“ znamená, a hrozí nebezpečí záměny s „záměrem“. Při popisu nebo definování uměleckého díla jako konceptuálního je tedy důležité nezaměňovat to, co je označováno jako „konceptuální“, se „záměrem“ umělce.
Facebook Twitter