Procesuální umění
Procesuální umění je umělecký směr, ve kterém není hlavním cílem konečný produkt uměleckého díla, ale samotný proces jeho vzniku. Proces tvorby je považován za jeden z nejdůležitějších aspektů, ne-li za nejdůležitější vůbec. Mezi tyto procesy patří sbírání, třídění, uspořádávání, přiřazování, vytváření vzorů a především zahájení akcí a postupů.
Procesuální umělci viděli umění jako čistý lidský výraz. Procesuální umění obhajuje myšlenku, že proces vytváření uměleckého díla může být samo o sobě uměleckým dílem. Umělec Robert Morris předpověděl "anti-formu", proces a čas nad objektivním hotovým výrobkem.
Charakteristika procesuálního umění
Zaměření na proces: Hlavním důrazem procesuálního umění je na proces tvorby, nikoli na konečný produkt.
Anti-forma: Procesuální umělci se často stavěli proti tradičním formám umění, jako je malba a sochařství. Místo toho se zaměřili na netradiční materiály a techniky.
Čas: Procesuální umění často zahrnuje dlouhodobé procesy, které mohou trvat dny, týdny nebo dokonce roky.
Akce: Procesuální umění často zahrnuje akce, jako je sbírání, třídění a uspořádávání. Tyto akce jsou považovány za nedílnou součást uměleckého díla.
Spolupráce: Procesuální umění často zahrnuje spolupráci mezi umělci a diváky. Diváci jsou vyzýváni, aby se účastnili procesu tvorby.
Významní umělci procesuálního umění
Robert Morris: Americký umělec, který je považován za jednoho z průkopníků procesuálního umění. Jeho díla často zahrnovala netradiční materiály, jako je plsť a kaučuk.
Eva Hesse: Německo-americká umělkyně, jejíž díla zkoumala témata těla, sexuality a identity. Často používala organické materiály, jako je latex a tkanina.
Richard Serra: Americký sochař, který je známý svými monumentálními ocelovými sochami. Jeho díla často zkoumají vztah mezi prostorem a časem.
Bruce Nauman: Americký umělec, jehož díla zahrnují širokou škálu médií, včetně videa, sochařství a instalace. Jeho díla často zkoumají témata identity, jazyka a tělesnosti.
Vliv procesuálního umění
Procesuální umění mělo významný vliv na vývoj současného umění. Jeho důraz na proces a anti-formu otevřel dveře novým možnostem umělecké tvorby. Procesuální umění také pomohlo rozbít hranice mezi uměním a životem.