Apropriace (umění) Apropriace je umělecká praktika, která spočívá v použití již existujících objektů nebo obrazů s minimálními nebo žádnými úpravami. Využívání apropriace hrálo významnou roli v dějinách umění (literatura, výtvarné umění, hudba a scénické umění). Ve výtvarném umění znamená „apropriovat“ správně převzít, vypůjčit si, recyklovat nebo vzorkovat aspekty (nebo celou formu) lidské vizuální kultury. Významné jsou v tomto ohledu ready-mades Marcela Duchampa. Základem pochopení apropriace je koncept, že nové dílo dává nový kontext tomu, co si vypůjčuje, aby vytvořilo nové dílo. Ve většině případů zůstává původní „věc“ přístupná jako originál, bez změny. Historie apropriace Apropriace se používá v umění po staletí, ale jako samostatná umělecká praktika se vyvinula až v 20. století. Prvním umělcem, který se výslovně označil za „apropriátora“, byl Marcel Duchamp. Jeho ready-mades, jako například „Fontána“ (1917), byly běžné předměty, které Duchamp vybral a umístil do uměleckého kontextu. V 60. letech 20. století se apropriace stala populární mezi umělci hnutí pop-artu, jako byli Andy Warhol, Roy Lichtenstein a Claes Oldenburg. Tito umělci používali obrazy z populární kultury, jako jsou reklamy, komiksy a filmy, a přeměňovali je na umělecká díla. V 80. letech 20. století se apropriace stala ještě kontroverznější, když ji umělci jako Sherrie Levine a Richard Prince začali používat k zpochybňování povahy originality a autorství. Levine fotografovala díla jiných umělců a poté je vydávala jako svá vlastní, zatímco Prince se zmocňoval obrazů z reklam a měnil je jen minimálně. Současná apropriace Apropriace zůstává i dnes důležitou uměleckou praktikou. Umělci ji používají k různým účelům, například k tomu, aby komentovali spotřební kulturu, zpochybňovali tradiční představy o originalitě a autorských právech nebo zkoumali vztah mezi uměním a každodenním životem. Etické otázky Apropriace může vyvolávat etické otázky, zejména pokud jde o otázku autorských práv. Někteří umělci, jako například Richard Prince, byli obviněni z krádeže díla jiných umělců. Jiní umělci, jako například Sherrie Levine, tvrdili, že jejich apropriace jsou chráněny doktrínou fair use, která umožňuje omezené použití chráněného materiálu pro účely kritiky nebo komentáře. Závěr Apropriace je složitá a mnohostranná umělecká praktika, která vyvolává důležité otázky o povaze originality, autorských práv a vztahu mezi uměním a každodenním životem. I když může být kontroverzní, zůstává i nadále důležitým nástrojem pro umělce, kteří chtějí zkoumat a komentovat svět kolem sebe.
Facebook Twitter