Trompe-l'œil (francouzsky „oklamat oko“) je umělecký termín pro vysoce realistickou optickou iluzi trojrozměrného prostoru a objektů na dvourozměrném povrchu. Trompe l'œil, které je nejčastěji spojováno s malbou, klame diváka, aby vnímal namalované objekty nebo prostory jako skutečné. Příbuznou iluzí v architektuře je vynucená perspektiva.
Historie trompe-l'œil sahá až do starověku. Rané příklady lze nalézt v římských freskách a mozaikách, které vytvářely iluzi rozšířeného prostoru. Ve středověku byla technika trompe-l'œil používána k vytvoření realistických zobrazení náboženských scén. V renesanci se trompe-l'œil stalo populárním způsobem, jak vytvořit iluzi architektonických prvků, jako jsou okna, dveře a sloupy.
V barokním období se trompe-l'œil stalo ještě sofistikovanějším. Umělci jako Andrea Pozzo a Giovanni Battista Tiepolo vytvořili velkolepé iluzionistické fresky, které zdánlivě rozšiřovaly prostor kostelů a paláců. V 19. století se trompe-l'œil stalo populární v dekorativním umění, kde se používalo k vytváření iluzí mramoru, dřeva a dalších materiálů.
Ve 20. století se trompe-l'œil stalo populárním v surrealismu a pop-artu. Umělci jako Salvador Dalí a René Magritte používali trompe-l'œil k vytvoření znepokojivých a myšlenkově podnětných obrazů. V pop-artu se trompe-l'œil používalo k vytvoření iluzí běžných předmětů, jako jsou plechovky na polévku a komiksové postavy.
Dnes se trompe-l'œil používá v široké škále uměleckých forem, včetně malby, sochařství, fotografie a architektury. Používá se k vytváření realistických iluzí, které mohou být jak dekorativní, tak myšlenkově podnětné.
Zde jsou některé z běžných technik používaných v trompe-l'œil:
Lineární perspektiva: Umělci používají lineární perspektivu k vytvoření iluze hloubky. Čáry, které jsou nakresleny blíže k divákovi, se zdají být větší než čáry, které jsou nakresleny dále.
Světelný a stín: Umělci používají světlo a stín k vytvoření iluze trojrozměrného tvaru. Objekty, které jsou osvětleny, se zdají být blíže k divákovi, zatímco objekty, které jsou ve stínu, se zdají být dále.
Textura: Umělci používají texturu k vytvoření iluze různých materiálů. Například malíř může použít hrubé tahy štětcem k vytvoření iluze kamene nebo hladké tahy štětcem k vytvoření iluze hedvábí.
Barva: Umělci používají barvu k vytvoření iluze hloubky a prostoru. Tmavé barvy se zdají být dále, zatímco světlé barvy se zdají být blíže.
Trompe-l'œil je náročná, ale odměňující umělecká forma. Může být použita k vytvoření realistických iluzí, které mohou být jak dekorativní, tak myšlenkově podnětné.