Historie mediálního umění Historie mediálního umění je interdisciplinární obor výzkumu, který zkoumá současný vývoj a také historii a genealogii nového mediálního umění, digitálního umění a elektronického umění. Na jedné straně se historie mediálního umění zabývá současnou interakcí umění, technologie a vědy. Na druhé straně si klade za cíl odhalit historické vztahy a aspekty „posmrtného života“ (Aby Warburg) v novém mediálním umění prostřednictvím historického komparativního přístupu. Tento výzkumný směr zahrnuje otázky historie médií a vnímání, tzv. archetypů, stejně jako ikonografie a historie idejí. Jedním z hlavních úkolů historie mediálního umění je navíc poukázat na roli digitálních technologií pro současné postindustriální společnosti a čelit marginalizaci uměleckých praktik a uměleckých předmětů: „Digitální technologie zásadně změnily způsob, jakým se umění vytváří. Za posledních čtyřicet let se mediální umění stalo významnou součástí naší síťové informační společnosti. Přestože existují dobře navštěvované mezinárodní festivaly, kolaborativní výzkumné projekty, výstavy a zdroje dokumentace databází, výzkum mediálního umění je na univerzitách, v muzeích a archivech stále okrajový. V našich hlavních kulturních institucích zůstává do značné míry podfinancovaný.“ Samotný pojem nové mediální umění má pro tento obor velký význam. Nové mediální umění je zastřešující pojem, který zahrnuje umělecké formy, které jsou produkovány, upravovány a přenášeny prostřednictvím digitálních technologií, nebo v širším smyslu využívají „nové“ a vznikající technologie, které pocházejí z vědeckého, vojenského nebo průmyslového kontextu. Většina autorů, kteří se snaží „vymezit“ estetický objekt nového mediálního umění, zdůrazňuje aspekty interactivity, procesuálnosti, multimédií a reálného času. Těžiště nového mediálního umění spočívá v kulturních, politických a sociálních implikacích, stejně jako v estetických možnostech – více či méně jeho „mediální specifickosti“ – digitálních médií. Vědci proto uznávají funkci mediálních technologií v novém mediálním umění nejen jako „nosiče“ významu, ale spíše jako prostředek, který zásadně formuje samotný význam uměleckého díla. Navíc je oblast nového mediálního umění stále více ovlivňována novými technologiemi, které překonávají tradiční chápání (uměleckých) médií. To se projevuje ve vztahu k technologiím, které pocházejí z oblasti biotechnologií a biologických věd a které jsou využívány v uměleckých praktikách, jako je bioart, genetické umění a transgenní umění. Pojem nové mediální umění tedy neimplikuje ustálený „žánr“ umělecké produkce. Místo toho se jedná o oblast, která zdůrazňuje nové technologie (aby se vytvořil jasný rozdíl s tradičními uměleckými médii a žánry). Seznam žánrů, které jsou běžně zahrnuty pod označení nové mediální umění, ilustruje jeho široký záběr a zahrnuje mimo jiné virtuální umění, softwarové umění, internetové umění, herní umění, glitch art, telematické umění, bioart/genetické umění, interaktivní umění, počítačovou animaci a grafiku a hacktivismus a taktická média. Tyto poslední dva „žánry“ se zejména silně zaměřují na vzájemné působení umění a (politického) aktivismu.
Facebook Twitter