Automatické zaostřování
Definice
Automatické zaostřování (AF) je optický systém, který pomocí senzoru, řídicího systému a motoru zaostřuje na automaticky nebo ručně vybraný bod nebo oblast. Elektronický dálkoměr má místo motoru displej; nastavení optického systému se musí provádět ručně až do indikace.
Typy automatického zaostřování
Metody automatického zaostřování se rozlišují na aktivní, pasivní nebo hybridní typy.
Aktivní AF
Využívá emitované světlo (např. infračervené paprsky) k určení vzdálenosti k objektu.
Funguje i ve tmě nebo při slabém osvětlení.
Může být méně přesný při fotografování lesklých nebo zrcadlových povrchů.
Pasivní AF
Využívá světlo odražené od objektu.
Funguje pouze při dostatečném osvětlení.
Je obecně přesnější než aktivní AF.
Hybridní AF
Kombinuje aktivní a pasivní AF pro lepší výkon v různých světelných podmínkách.
Senzory automatického zaostřování
Autofokusační systémy se spoléhají na jeden nebo více senzorů k určení správného zaostření.
Jednosenzorový AF: Používá jediný senzor pro zaostření.
Vícesenzorový AF: Používá pole senzorů pro zaostření, což umožňuje větší flexibilitu a přesnost.
Zaostřovací body
Zaostřovací body jsou body nebo oblasti, na které se systém automatického zaostřování zaměřuje.
Středový zaostřovací bod: Obvykle je nejcitlivější a nejpřesnější zaostřovací bod.
Boční zaostřovací body: Jsou užitečné pro zaostření na objekty mimo střed snímku.
Způsoby výběru zaostřovacích bodů
Ruční výběr: Uživatel manuálně vybírá zaostřovací bod.
Automatický výběr: Fotoaparát automaticky vybírá zaostřovací bod na základě algoritmů, které se snaží určit polohu objektu.
Sledování zaostření
Některé fotoaparáty s automatickým zaostřováním dokáží detekovat, zda se objekt pohybuje směrem k fotoaparátu nebo od něj, včetně rychlosti a zrychlení, a udržovat zaostření – funkce používaná hlavně při sportovní a jiné akční fotografii.
Canon: AI servo
Nikon: Nepřetržité zaostřování
Elektronický dálkoměr
Varianta automatického zaostřování, ve které jsou data o zaostření poskytována uživateli, ale nastavení optického systému se stále provádí ručně.
Rychlost automatického zaostřování
Rychlost systému automatického zaostřování silně závisí na nejširší cloně, kterou objektiv nabízí při aktuální ohniskové vzdálenosti.
Optimální clony: f/2 až f/2,8
Rychlejší objektivy: f/1,4 nebo f/1,8 mají obvykle velmi nízkou hloubku ostrosti, což znamená, že dosažení správného zaostření trvá déle, navzdory zvýšenému množství světla.
Pomalejší objektivy: f/5,6 nebo f/8 mohou být obtížnější pro automatické zaostřování, zejména v podmínkách slabého osvětlení.