Hodnota expozice, minimum 1000 slov Rychlá rychlost závěrky (krátký expoziční čas) u lámající se vlny. Pomaleá rychlost závěrky (dlouhý expoziční čas) u lámající se vlny. V fotografii je hodnota expozice (EV) číslo, které představuje kombinaci rychlosti závěrky fotoaparátu a clony tak, že všechny kombinace, které poskytují stejnou expozici, mají stejnou EV (pro jakýkoli pevný jas scény). Hodnota expozice se také používá k označení intervalu na stupnici fotografické expozice, přičemž rozdíl 1 EV odpovídá standardnímu expozičnímu kroku s mocninou 2, běžně označovanému jako stop. Koncept EV vyvinul německý výrobce závěrek Friedrich Deckel v 50. letech 20. století (Gebele 1958; Ray 2000, 318). Jeho záměrem bylo zjednodušit výběr mezi ekvivalentními expozičními nastaveními fotoaparátu nahrazením kombinací rychlosti závěrky a clony (např. 1/125 s při f/16) jediným číslem (např. 15). U některých objektivů s centrální závěrkou byl proces dále zjednodušen tím, že se umožnilo propojení ovládacích prvků závěrky a clony tak, že když se změnil jeden, druhý se automaticky upravil tak, aby byla zachována stejná expozice. To bylo zvláště užitečné pro začátečníky s omezenými znalostmi o účincích rychlosti závěrky a clony a jejich vzájemném vztahu. Ale bylo to užitečné i pro zkušené fotografy, kteří si mohli zvolit rychlost závěrky pro zastavení pohybu nebo clonu pro hloubku ostrosti, protože to umožňovalo rychlejší nastavení – bez nutnosti duševních výpočtů – a snižovalo riziko chyby při provádění nastavení. Tento koncept se v Evropě stal známým jako systém hodnot světla (LVS); obecně byl známý jako systém hodnot expozice (EVS), když se tyto funkce objevily na fotoaparátech ve Spojených státech (Desfor 1957). Z důvodů mechanických úvah bylo spojení závěrky a clony omezeno na objektivy s centrálními závěrkami; různé automatické expoziční režimy však nyní fungují do jisté míry stejně u fotoaparátů s rovinnými závěrkami. Správná EV byla určena jasem scény a citlivostí filmu; bylo zamýšleno, aby systém zahrnoval také úpravu pro filtry, kompenzaci expozice a další proměnné. Se všemi těmito prvky by byl fotoaparát nastaven přenosem takto určeného jediného čísla. Hodnota expozice byla indikována různými způsoby. Normy ASA a ANSI používaly symbol veličiny E v , přičemž index v označoval logaritmickou hodnotu; tento symbol se i nadále používá v normách ISO, ale zkratka EV je jinde běžnější. Standard Exif používá Ev (CIPA 2016). Přestože všechna nastavení fotoaparátu se stejnou EV nominálně poskytují stejnou expozici, nemusí nutně poskytovat stejný obraz. Clona (relativní apertura) určuje hloubku ostrosti a rychlost závěrky (expoziční čas) určuje množství rozmazání pohybu, jak je znázorněno na dvou obrázcích vpravo (a při dlouhých expozičních časech, jako druhořadý efekt, může světelně citlivé médium vykazovat selhání reciprocity, což je změna citlivosti na světlo v závislosti na ozáření filmu).
Facebook Twitter