Perspektivní zkreslení Perspektivní zkreslení je deformace nebo transformace objektu a jeho okolí, která se výrazně liší od toho, jak by objekt vypadal s normální ohniskovou vzdáleností, a to kvůli relativnímu měřítku blízkých a vzdálených prvků. Perspektivní zkreslení je určeno relativními vzdálenostmi, ve kterých je snímek pořízen a prohlížen, a je způsobeno tím, že úhel pohledu snímku (jak byl pořízen) je buď širší nebo užší než úhel pohledu, ve kterém je snímek prohlížen, takže se zdánlivé relativní vzdálenosti liší od očekávaných. S tímto konceptem souvisí axiální zvětšení – vnímaná hloubka objektů při daném zvětšení. Perspektivní zkreslení má dvě formy: zkreslení prodloužením a zkreslení komprimací, také nazývané zkreslení širokoúhlým objektivem a zkreslení dlouhým objektivem nebo teleobjektivem, [1] když mluvíme o snímcích se stejnou velikostí pole. Zkreslení prodloužením nebo širokoúhlé zkreslení lze vidět na snímcích pořízených zblízka pomocí širokoúhlého objektivu (s úhlem pohledu širším než normální objektiv). Objekty blízko objektivu se zdají být abnormálně velké ve srovnání se vzdálenějšími objekty a vzdálené objekty se zdají být abnormálně malé a tedy dále – vzdálenosti jsou prodlouženy. Zkreslení kompresí, dlouhým objektivem nebo teleobjektivem lze vidět na snímcích pořízených ze vzdálenosti pomocí objektivu s dlouhým ohniskem nebo běžnějšího podtypu teleobjektivu (s úhlem pohledu užším než normální objektiv). Vzdálené objekty vypadají přibližně stejně velké – bližší objekty jsou abnormálně malé a vzdálenější objekty jsou abnormálně velké, a proto divák nedokáže rozeznat relativní vzdálenosti mezi vzdálenými objekty – vzdálenosti jsou stlačeny. Je třeba poznamenat, že změny lineární perspektivy jsou způsobeny vzdáleností, nikoli objektivem jako takovým – dva snímky stejné scény ze stejné vzdálenosti budou vykazovat identickou geometrii perspektivy, bez ohledu na použitý objektiv. Protože však širokoúhlé objektivy mají širší zorné pole, používají se obecně z bližší vzdálenosti, zatímco teleobjektivy mají užší zorné pole a používají se obecně ze vzdálenější vzdálenosti. Například pokud stojíte v takové vzdálenosti, že normální objektiv zachytí něčí tvář, snímek se širokoúhlým objektivem nebo teleobjektivem ze stejné vzdálenosti bude mít přesně stejnou geometrii lineární perspektivy na tváři, i když širokoúhlý objektiv může do snímku vejít celé tělo, zatímco teleobjektiv zachytí pouze nos. Ořezy těchto tří snímků se stejným pokrytím však přinesou stejné perspektivní zkreslení – nos bude vypadat stejně ve všech třech. Naopak, pokud jsou všechny tři objektivy použity ze vzdáleností, kdy tvář vyplňuje pole, bude širokoúhlý použit z blíže, takže nos bude větší ve srovnání se zbytkem fotografie, a teleobjektiv bude použit ze vzdálenější vzdálenosti, takže nos bude menší ve srovnání se zbytkem fotografie. Mimo fotografii je zkreslení prodloužením mnohým známé ze zpětných zrcátek (viz „objekty v zrcátku jsou blíže, než se zdají“) a kukátek, i když ty často používají rybí oko, které vykazuje různé zkreslení. Zkreslení komprimací je nejznámější při pohledu dalekohledem nebo teleskopem, jako je tomu u teleskopických zaměřovačů, zatímco podobný efekt je patrný u fotografie se slitinovou clonou, zejména u fotofiniše, kde je veškeré zachycení rovnoběžné se zachycením, čímž je perspektiva zcela eliminována (boční pohled).
Facebook Twitter