Dufaycolor je raný britský proces barevné aditivní fotografie, který byl představen pro použití ve filmovém průmyslu v roce 1932 a pro fotografii v roce 1935. Byl odvozen z desek Dioptichrome od Louise Dufaye, produktu na bázi skla pro barevnou fotografii, který byl představen ve Francii v roce 1909. Dioptichrome i Dufaycolor pracovaly na stejných principech jako proces Autochrome, ale dosáhly svých výsledků pomocí vrstvy malých barevných filtračních prvků uspořádaných v pravidelným geometrickém vzoru, na rozdíl od náhodného uspořádání barevných škrobových zrnek Autochrome. Výroba filmu Dufaycolor skončila koncem 50. let. Historie Louis Dufay, francouzský inženýr, vynalezl proces Dioptichrome v roce 1908. Dioptichrome byla aditivní barevná fotografická deska, která používala pravidelné uspořádání barevných filtrů k vytvoření barevného obrazu. Dufay založil společnost Dufaycolor Limited v roce 1931 s cílem vyvinout filmovou verzi Dioptichromu. První film Dufaycolor byl představen v roce 1932. Byl to dvouvrstvý film, který používal vrstvu červených a zelených filtrů nanesených na průhlednou základnu. Modrá část obrazu byla vytvořena pomocí emulze citlivé na ultrafialové záření. V roce 1935 byla představena třetí vrstva pro modré světlo. To zlepšilo celkovou kvalitu obrazu a snížilo potřebu dlouhých expozičních časů. Proces Proces Dufaycolor byl aditivní barevný proces, což znamená, že barvy byly vytvářeny smícháním světla procházejícího barevnými filtry. Filtr červená propouštěl červené světlo, filtr zelený propouštěl zelené světlo a filtr modrý propouštěl modré světlo. Když se tyto tři světla smíchala, vytvořila se bílá. Barevné filtry byly vyrobeny z barveného celofánu. Byly uspořádány do pravidelné mřížky s roztečí přibližně 10 mikronů. Tato mřížka byla nanesena na průhlednou základnu, která byla poté potažena emulzí citlivou na světlo. Když byl film vystaven světlu, světlo procházelo barevnými filtry a dopadalo na emulzi. Emulze zaznamenala intenzitu světla pro každou barvu. Po expozici byl film vyvolán a ustálen. To odstranilo nevystavené stříbrné halogenidy a zanechalo pouze stříbrný obraz. Výhody a nevýhody Dufaycolor měl oproti jiným barevným procesům té doby řadu výhod. Byl relativně levný na výrobu a mohl být zpracován ve stejných zařízeních jako černobílý film. Byl také méně náchylný k vyblednutí než jiné barevné procesy. Dufaycolor měl však také řadu nevýhod. Měl nižší rozlišení než černobílý film a byl náchylný k moaré. Moaré je efekt, který se vyskytuje, když se pravidelné vzory v obraze překrývají a vytvářejí rušivé vzory. Použití Dufaycolor byl používán pro řadu aplikací, včetně filmového průmyslu, fotografie a vědecké fotografie. Byl oblíbený u amatérských fotografů, protože byl relativně levný a snadno se používal. Byl také používán profesionálními fotografy pro komerční a uměleckou fotografii. Dufaycolor se používal také ve vědecké fotografii, kde se jeho vysoká rozlišovací schopnost hodila pro mikroskopii a jiné aplikace. Zánik Výroba filmu Dufaycolor skončila koncem 50. let. To bylo způsobeno nástupem nových barevných procesů, jako je Kodachrome a Ektachrome. Tyto nové procesy měly vyšší rozlišení a byly méně náchylné k moaré. Dufaycolor je dnes sběratelskou položkou. Existuje jen málo zbývajících příkladů filmů Dufaycolor a jsou vysoce ceněny sběrateli.
Facebook Twitter