Avestánština Avestánština je souhrnný název pro dva staroiránské jazyky: starou avestánštinu (mluvenou ve 2. až 1. tisíciletí př. n. l.) a mladší avestánštinu (mluvenou v 1. tisíciletí př. n. l.). Jsou známy pouze ze svého společného použití jako liturgického jazyka zoroastrismu a Avesta jim také slouží jako jmenovec. Oba jsou rané východoíránské jazyky v indoíránské větvi indoevropské jazykové rodiny. Jejich přímým předkem byl protoíránský jazyk, sesterský jazyk protoindoárijského jazyka, přičemž oba se vyvinuly z dřívějšího protoindoíránského jazyka; stará avestánština je tedy velice blízká védskému sanskrtu, nejstaršímu dochovanému indoárijskému jazyku, co se týče gramatiky i lexika. Avestánský textový korpus byl sepsán ve starověkých íránských satrapiích Arachosie, Árii, Baktrii a Margianě, které odpovídají celému dnešnímu Afghánistánu a částem Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu. Jázská kultura Baktria-Margiana je považována za pravděpodobný archeologický odraz rané "východoíránské" kultury, která je popsána v zoroastrijské Avestě.
Facebook Twitter