Délka samohlásek Délka samohlásky je vnímaná délka samohláskového zvuku: odpovídající fyzikální měření je trvání. V některých jazycích je délka samohlásky důležitým fonemickým faktorem, což znamená, že délka samohlásky může změnit význam slova, například v arabštině, estonštině, finštině, fidžijštině, japonštině, kannadštině, kyrgyzštině, latině, malajálamštině, staré angličtině, skotské gaelštině, tamilštině a vietnamštině. Zatímco samotná délka samohlásky nemění význam slova ve většině dialektů moderní angličtiny, říká se, že to tak je v několika dialektech, jako je australská angličtina, lunenburgská angličtina, novozélandská angličtina a jihoafrická angličtina. Hraje také menší fonetickou roli v kantonštině, na rozdíl od jiných variant čínštiny, které nemají fonemické rozdíly v délce samohlásek. Mnoho jazyků nerozlišuje délku samohlásek fonemicky, což znamená, že délka samohlásek nemění význam. Časová délka vyslovování samohlásky se však může měnit na základě faktorů, jako jsou fonetické vlastnosti zvuků v jejím okolí, například zda za samohláskou následuje znělá nebo neznělá souhláska. Jazyky, které rozlišují délku samohlásek fonemicky, obvykle rozlišují pouze mezi krátkými a dlouhými samohláskami. Velmi málo jazyků rozlišuje tři fonemické délky samohlásek; některé z nich jsou estonština, luiseño a mixe. Jazyky se dvěma délky samohlásek však mohou umožňovat slova, ve kterých jsou dvě sousední samohlásky stejné kvality: japonské hōō, „fénix“ nebo starořecké ἀάατος [a.áː.a.tos], [1] „nedotknutelný“. Některé jazyky, které běžně nemají fonemickou délku samohlásek, ale umožňují hiát samohlásek, mohou podobně vykazovat posloupnosti identických samohláskových fonémů, které dávají foneticky dlouhé samohlásky, jako například gruzínské გააადვილებ [ɡa.a.ad.vil.eb], „usnadníte to“.
Facebook Twitter